Pohádka z pohanské rodiny (díl VI.)

Autor: Žabka

Komentář Pohanské rodiny: Vítáme vás u šestého pokračování našeho seriálu o příbězích svátků kola roku v jedné pohanské rodině. Tentokrát se podíváme na svátky jara, jarní rovnodennost.

Bůůů! Táta říká, že mám aspoň zabučet, když někam přijdu, tak bučím. Ale nevím proč, když nejsem kravička, myslím, že lidi by měli spíš pozdravit. Ale když táta říká, že mám bučet, tak bučím. Dneska je první jarní den, Jitřenko. To znamená, že už bude víc teplo a poroste tráva a kytky a že už nebude zima a sníh. Já bych klidně sníh ještě bral, tuhle zimu jsem skoro nesáňkoval a měli jsme jen jednoho sněhuláka. A bavilo mě bruslit na zamrzlém rybníku, ale šlo to jen pár dnů. Teď už bude víc a víc teplo, ale máma říkala, že koupat v rybníku se půjde až za dlouho, až v létě, a teď bude nejdřív jaro. Na stromech vyroste listí a budou kvést jabloně a třešně a špendlíky, aby pak na nich mohlo vyrůst ovoce a já ho mohl sníst.
Prý už je jaro ode dneška, protože byla rovnodennost, kdy je stejně dlouhá noc jako den. Je svátek, který se jmenuje Ostara. Ale mě přijde, že je úplně stejně jako včera, venku je zima, nebe je celé šedivé a sluníčko není ani trochu vidět. Tak nevím, jak se pozná, že včera ještě byla zima a dneska už je jaro. Včera večer zase byly na stole a na oltáři svíčky, a k večeři byla omeleta z vajíček, já ji měl jako čtyřlístek a Toník jako kuře, ale stejně ji nesnědl. Taky jsme pekli těstového zajíce a zamotaný kulatý pletenec, takovou kulatou vánočku. Máma říkala, že je kulatá jako kolo roku, a dělala ji z devíti hadů, prý je devítka důležité číslo, ale svátků v roce je osm, tak je to zase nějaké divné. Zajíc i vánočka, co není vánočka, ale spíš velikonočka, se nejedla večer, ale až dneska ke snídani. Jo, za týden totiž budou Velikonoce a to budu u babičky. My teď máme Ostaru a ona bude mít Velikonoce, co jsou to samé, protože se taky barví vajíčka a taky se pečou kulaté těstovité věci z kynutého těsta. Akorát místo zajíce babička peče beránka. A to mi vůbec nevadí, protože forma na beránka je větší, než forma na zajíce. A hlavně je lepší jíst zajíce a beránka, než dva zajíce. A beránkovi se tolik nepřipékají uši jako zajícovi. Dneska jsem zajíce jedl od uší, a máma je vůbec nemohla ukrojit, jak moc byly upečené. Prý je to tím, že je v nich málo těsta, tak se upečou víc, než zbytek zajíce.
Už před Ostarou jsme barvili vajíčka, vyfouknuté pouky, to jsou jen skořápky, co se z nich nejdřív vajíčko musí vyndat a sníst. A pak jde to vyfouklé vajíčko navléknout na mašličku a pověsit. Namalovali jsme jich hodně, já nejmíň pět a máma ještě víc, ale Toník namaloval jen jedno a navíc jen modrou barvou. Já na každé vajíčko dal všechny barvy, které mě napadly, takže ta moje jsou ještě víc barevná než ta, co kreslila máma. Před večeří jsme šli pověsit namalovaná vajíčka ven, k oltářům, které tam máme. A ještě jsme s sebou měli pampeliškové víno, o kterém máma říkala, že je v něm schované jaro a sluníčko z doby, kdy kvetly pampelišky, ze kterých je udělané. Ale já nevím, jak by se mohlo jaro vejít do lahve, když jaro jsou klíčící semínka, vůně mokré hlíny, teplý vítr na tváři, barevné kytky a ptáci co zpívají a staví si hnízda. A v lahvi je jen trochu nažloutlá sladká voda, navíc zkažená něčím, co mi nechutná, pampeliškový med je lepší.
Já jsem nesl misku se slunečnicovými semínky, co jsme je sypali jako dar, abychom měli letos úrodu. Jenže když jsme šli od rybníka, kde dáváme dar vodě, k ohništi, kde dáváme dar ohni, tak jsem zakopl a všechna se mi vysypala. Tak jsem musel jít domů pro nová, a máma tam nechtěla jít místo mě, i když to bylo daleko přes celou zahradu a já jsem tam na ni chtěl raději počkat. Ale prý když jsem je já vysypal, tak já musím dojít pro nová. Ale nakonec máma stejně šla se mnou, tak nevím, proč tam nemohla dojít sama. A vůbec to bylo nespravedlivé, protože jsem nemohl zapalovat žádnou svíčku kromě té první. Od té první jsem si zapálil malý klacek, že na konci doutnal a dělal světlušku. Jenže se mi tam motal pes, tak jsem ho chtěl tím klackem odstrčit. A ten klacek mi o psa zhasl. A máma mi hrozně vyhubovala, že nesmím nikoho pálit, přitom já jsem nechtěl zapalovat psa, jen ten klacek. A pak už jsem nesměl zapalovat žádné svíčky a žádné klacky a nic, a to je hrozně nespravedlivé, zvlášť když je svátek a je potřeba zapalovat moc svíček.
Na půdě u velkého okna máme stolek a na něm klíčí semínka, co až z nich budou malé rostlinky, tak je budeme sázet na záhon. Já jsem pomáhal dávat hlínu do kelímků a sázel jsem semínka a pak je zaléval. A přehrabal jsem všechny pytlíky se semínky, ale máma mi nedovolila zasadit všechna, co jsem chtěl, že prý by toho bylo moc, a nemáme tak velké záhony a nebyl by čas se pak o všechnu zeleninu starat. Ale já mám letos slíbený záhon, co bude úplně můj, a budu se o něj starat sám, tak jsem si vybral spoustu kytek a zeleniny, co na něm chci, a máma mi říká, že se mi tam všechno nemůže vejít. Přitom semínka jsou úplně mrňavá a určitě by se tam vešla. Máma říká, že i z těch nejmrňavějších semínek můžou vyrůst veliké kytky. Ale to já vím, že nám z mrňavého semínka vyrostla veliká dýně, co byla skoro těžší, než já. Jenže ona vůbec nevyrostla na záhoně, ale daleko od něj, kam se ta kytka ze záhonu doplazila. Tak nevím, proč bych na záhoně nemohl mít všechna semínka, když pak stejně kytky rostou kam chtějí.
A víš, že ty ses Jitřenko taky narodila ze semínka? Prý jsou úplně mrňavá semínka, která jsou tak mrňavá, že ani nejsou vidět, a takové, když se dá mámě do bříška, tak z něj vyroste miminko. Jenomže do bříška se nedá jen tak zasadit jako do hlíny, v bříšku je speciální kapsa, ve které může růst miminko, a tu mají jen maminky. A navíc se to semínko nesází ani do té kapsy, ale do úplně mrňavého vajíčka, které ale vůbec není jako od slepice, ale stejně se jmenuje vajíčko. A až když se zasadí semínko od tatínka do vajíčka od maminky, tak pak může v bříšku vyrůst miminko. Dívám se teď na pohádky, které nejsou pohádky, ale jsou o tom, co je vevnitř v těle, a je tam i díl, jak miminko roste v bříšku, ale je to celé moc složité, tak až budeš větší, tak se na tu pohádku budeš moct podívat se mnou a uvidíš to taky. A ty už vůbec nejsi malé miminko, už ti bude rok, narodila ses totiž loni o Velikonocích, na Zelený čtvrtek, kterým Velikonoce začínají. Ale je divné, že nebudeš mít narozeniny na ten Zelený čtvrtek, ale až v sobotu po Velikonocích. Máma říkala, že Velikonoce jsou každý rok trochu jinak, což mi přijde hloupé. My máme Ostaru, když je rovnodennost, a tak je dopředu úplně jasné, kdy bude. A kdyby ses narodila na Ostaru a ne na Velikonoce, tak bys měla narozeniny pořád stejně. Mámina oblíbená barva je zelená, a říkala, že je hezké, že sis vybrala zelený den na to, aby ses narodila.
A teď spíš a já čekám, až se probudíš, protože pak půjdeme ven a budeme stavět mlýnek na potoce, protože to se má dělat na jaře. A dneska už je jaro, tak je potřeba mlýnek postavit, aby se mohl točit, jako se točí kolo roku.