Jak jsme slavili Samhain

Oslava Samhainu s Pohanskou rodinou se letos uskutečnila ve dni s magickým datem 11.11. a snad i proto se nás sešlo 11 (6 dětí a 5 dospělých). V sychravých podzimních dnech se hodí mít nějaké teplé zázemí, proto jsme se stejně jako loni sešli v Prokopském údolí, kde nám poskytla prostor Společnost pro ochranu Prokopského a Dalejského údolí.

Nejprve jsme se vrhli na tvoření sněhových vloček (z papíru i speciálního těsta), které byly naším letošním darem Zemi. Když jsme jich už měli dostatek, přišla na řadu výroba plovoucích svíček (v ořechových skořápkách) pro předky. Během ruční výroby i po ní jsme si povídali o významu Samhainu a připravovali se na rituál.

Když se setmělo, vydaly se děti ven hledat stopy přicházející zimy. Po nich jsme došli až tunelu, který v údolí zbyl po těžbě vápence. Kromě zimujících netopýrů se v něm ale pro dnešek usídlilo i podsvětí, skrze které jsme měli projít. Aby nás zdejší duchové považovali za své druhy, bylo potřeba si začernit obličej a pak bez mluvení a bez světla jít do temnoty. V té na nás krom mihotavých světýlek a strašidelných zvuků čekala i tajemná postava, která nám dala nahlédnout do budoucnosti skrz runy vyčarované kouzelným světlem.

Na druhé straně, po návratu do skutečného světa, jsme v kruhu svíček zakopali své dary pro Zemi. Kdo chtěl, mohl přidat symbolické semínko svého přání, aby v temné půli roku pomalu klíčilo a spolu se zelenými dětmi Země se na jaře probudilo a vyrostlo.

Během našeho samhainového rituálu jsme uspávali zvířátka i Zemi, přivolávali pro ně sněhovou peřinu a zazpívali jsme Zemi i svatému Martinu, který měl toho dne svátek. Nakonec jsme zazpívali a připili našim předkům i všem ostatním, kteří odešli do země stínů a na které s láskou vzpomínáme. Od svíček jsme si pak zapálili lampiony, které nám svítily na cestu k Hlubočepskému jezírku. Tam jsme od nich zažehli ten den vyrobené svíčky a poslali je na druhý břeh temné vody. A snad proto, že v těchto dnech jsou brány mezi světy otevřené, žádná ze svíček neodplula a všechny zůstaly hořet hned na kraji vody u našich nohou.

Pak už byl jen čas rozloučit se a rozejít vstříc teplu našich domovů.