Pohádka z pohanské rodiny (díl VII.)

Autor: Žabka

Komentář Pohanské rodiny: Vítáme vás u sedmého pokračování našeho seriálu o příbězích svátků kola roku v jedné pohanské rodině. Tento díl je výjimečný v tom, že hned zde v úvodu obsahuje i pozvánku pohanským rodinám. Tak tedy: Příští – osmý díl našeho seriálu bude o letním slunovratu. A právě na letní slunovrat se Žabka rozhodla pozvat pohanské rodiče s dětmi. Součástí slunovratového dílu se tedy můžete stát i vy. Více se dozvíte zde.

A teď už hurá do pohádky!

Je květen a opravdu kvetou kytky. A taky stromy, a ty kvetou jen teď, kdežto kytky kvetou celý rok. Aspoň některé. Sněženky ne. Kvetly pampelišky a my jsme je sbírali do košíku a máma z nich udělá med. Teď se louhují v hrnci a už vůbec nejsou tak hezké a žluté, jako byly v košíku. Z košíku se daly na bílý ubrus, aby z nich vylezli brouci, a až pak se daly do hrnce, už bez brouků. Protože z brouků se med nedělá.

Byl Beltain, to je další svátek, a tímhle svátkem začíná světlá půlka roku, protože už je dlouho do večera vidět, a když jdeme spát, tak máma musí zatáhnout závěsy, aby bylo aspoň trochu tma. A když byl Beltain, tak jsme šli spát až pozdě, protože byl ohníček a bylo potřeba u něj sedět a hlídat ho, aby nevyhasl. Taky bylo potřeba opéct a sníst všechny buřty. Mě se ohníčky líbí. A opečené buřty taky. Ale tobě se Jitřenko asi ohníček nelíbil, protože jsi pořád fňukala a vztekala ses, a máma tě pak musela vzít domů a dát spát. Toník šel taky spát, protože je ještě malý, a nechtěl sedět u ohníčku dlouho. Já jo, protože já už jsem větší a mám z toho rozum, že když je ohníček, tak se může jít spát pozdě.

Taky jsme dělali věnečky z pampelišek a zelených lístků a z větviček. A dali jsme je na oltář doma i venku a jeden věneček jsme poslali po vodě a s ním plavací svíčku. A ještě jsme zapalovali i jiné svíčky, ale ty nebyly plavací, dáváme je do lahví, aby nic nezapálily.

Je jaro a všechno roste a nejvíc roste tráva, která roste i tam, kde růst nemá, třeba v záhoně, kde místo trávy mají růst jahody. A tak se ta tráva musí vytrhat, nebo okopat motykou. Já rád kopu motykou, ale máma mi říká, že po záhoně nám nechodí mamuti, tak že je zbytečné, abych tam na ně kopal jámy. Já přitom vůbec nekopu jámy na mamuty. Protože ty by musely být mnohem větší. Máme na zahradě jednu jámu, co je veliká, a dneska jsme si v ní s Toníkem hráli a kopali jsme jí, aby byla ještě větší. Nevím to jistě, ale myslím, že do té by se nějaký mamut vejít mohl. Aspoň nějaký menší určitě. Máma říkala, že tu jámu tu měli dřív na opravování aut, aby se k nim dostali zespoda, ale my jí nemáme na nic, jen v ní rostou kopřivy. Máma chce, aby z ní bylo jezírko pro kachny, ale ještě není. Stejně žádné kachny nemáme, jen slepice. A slepice se nekoupou, jen chodí po celé zahradě a všude hrabou a kdákají a pletou se pod nohy a nesmějí se honit s klackem v ruce, takže se s nimi vůbec nedá hrát. Ale já je chodím krmit a umím je zavřít do ohrádky. A kontroluji, jestli snesly nějaké vajíčko. Když snesou, tak ho vyndám z kurníku a odnesu domů. To ty nemůžeš, protože bys ho mohla upustit a vajíčko by se rozbilo. Já už umím dávat pozor, a tak ho neupustím. Teda většinou, včera to byla výjimka a úplná náhoda. Fakt.

Máme moc jahod, rostlinek, ne červených jahod, červené jahody na jídlo ještě nejsou. Takže musíme udělat nový kus záhonu, abychom je mohli rozsadit. A já mám slíbený záhon pro sebe, to už jsem ti asi říkal, a už mám zasázené malé kytičky v kelímcích, co do toho záhonu přijdou. Myslím, že ty nové záhony budeme dělat už zítra, dneska jsme pleli jahody v těch starých záhonech, aby pak šly přesadit.

Taky jsem mámě pomáhal sázet semínka do truhlíků. Teď už jsou z nich malé kytky. Ty jsi nám taky měla pomáhat, ale místo toho jsi nejdřív z truhlíků vyndavala hlínu a pak semínka. Semínka ses nesnažila sníst, hlínu jo. Přitom hlína se nejí žádná, a semínka se jedí. Aspoň některá, třeba ta od slunečnice jsou dobrá, taky je jedí ptáčci. Ale těm je dáváme i s tvrdou černou šlupkou, já jím jen ta, co už jsou odšlupkovaná.

Mělo by už být jaro a přitom ještě před pár dny sněžilo. Jeli jsme vlakem z velkého výletu a venku za okny byla úplná sněhová vánice a Toník volal: „Hurá, sněží, budeme sáňkovat,“ a lidi ve vlaku se mu smáli. Protože on z toho nemá rozum, že už má být jaro a že je moc teplo na to, aby sníh opravdu mohl nasněžit. Pak ještě chtěl, abychom stavěli sněhuláka, ale nebylo z čeho, protože sníh se roztál hned, jak spadl na zem. Pak sněžilo ještě další den a já jsem byl nastydlý a musel jsem ležet v posteli a to se mi vůbec nelíbilo. Tak doufám, že když teda byl ten Beltain, tak že už sněžit nebude a že bude teplo. Máma pekla máslové sušenky a já je pomáhal dávat jako dary, u oltáře a tak, a jednu jsem dal i skřítkům na svůj oltář. Taky na něm mám kytku ve váze a motýla, ale ten je z papíru. Tak myslím, že už by mělo být teplo a hezky, protože ty sušenky byly moc dobré, takže by to mělo fungovat.

Na jaře kromě toho, že všechno roste a kvete, se taky rodí spousta malých zvířat. My máme malé myšky, tedy pískomily. Já jsem na to přišel, že se narodily, máma jim akorát čistila akvárko, a já jsem si všiml, že je v boudičce v rohu, kde to ještě neměli vyčištěné, něco růžového. A byly to úplně malinké čerstvě narozené myšky, co ještě nemají žádné chlupy a jsou úplně holé a mají zalepené oči, takže nic nevidí a jen kvíkají, papají a spí.

Když jsme byli na tom výletě, kam jsme jeli moc daleko, normálním vlakem, pak rychlíkem, pak autobusem a pak ještě jedním vlakem, tak tam měli malé ovečky. Na pastvině za ohradníkem, jako u nás máme krávy. Jenže jich tam měli mnohem víc, než je tady u nás krav. A ty ovečky měli spoust jehňátek. Akorát když jsme šli okolo nich, tak se dvě úplně maličká narodila, protože jejich mamince ještě z bříška koukal kus placenty a pupečníková šňůra. To je taková trubička, kterou jde miminku v bříšku všechno jídlo a vzduch. Máma mi to ukazovala, protože já už si nepamatuju, jak vypadala tvoje placenta a pupečník. Máma říkala, že jsem si je prohlížel, a že jsem je tátovi pomáhal zakopávat pod jeden keř, který jsme akorát sázeli, když ses loni na jaře narodila. Jenže já si to vůbec nepamatuju, a je to nějaké divné, když si jinak pamatuju všechno.

No jo, vlastně, tobě už je rok a teď navíc ještě měsíc k tomu. Měla jsi oslavu a dort a svíčku na dortu a dostala jsi dárky. Já taky budu mít narozeniny, ale až za půl roku, mám je chvíli předtím, než je Samhain, kterým začíná tmavá půlka roku, takže to je až za moc dlouho. Teď bude nejdřív letní slunovrat, ale o tom ti řeknu zase až příště. Teď už musíš spát a já taky.