Pohádka z Pohanské rodiny (díl V.)

Autor: Žabka

Komentář Pohanské rodiny: Vítáme vás u pátého pokračování našeho seriálu o příbězích svátků kola roku v jedné pohanské rodině. Tentokrát zavedeme Jitřenku na Masopust, povíme si něco o loupežnících a o Imbolcu. Přejeme příjemné čtení.

Tak už jsem zase u tebe Jitřenko, prý ti roste zub a tak jsi protivná a nechceš spát. Už máš dva a tenhle bude třetí, ukážu ti na prstech, kolik to je, abys je uměla taky spočítat jo? Od Yule ses naučila docela dobře chodit, už kolem stěny a nábytku obejdeš půlku pokoje i kuchyně, tak už asi brzo budeš velká a budeš chodit sama. To pak s námi budeš moct jít do divadla. Byli jsme s Toníkem dneska na pohádce o loupežnících a já tam nechtěl, protože jsem se jich bál, ale jen trochu. A ty jsi nešla, protože když tě bolí zub, tak bys tam řvala, a máma by s tebou stejně musela jít ven. Tak půjdeš, až budeš větší, a protože já už se teď loupežníků nebojím, protože byli jenom jako, tak se jich nemusíš bát taky.

Byl teď další svátek, co se jmenuje Imbolc, nebo taky Hromnice. A zase to prý byl svátek světla. Ráno, když vstávám, tak je venku už světlo, a máma nám dala tlustší závěsy, abychom se nebudili tak brzo. A večer je taky vidět dýl, ale když jdu spát, tak už je venku tma, a v létě nebude, to bude vidět dlouho do večera. Světlo má nějak moc svátků, nové slunce a světlo se slavilo na Yule, a taky se slaví o letním slunovratu a teď ještě o Imbolcu. Přitom tma má jen jeden svátek, a to ještě ne celý pro sebe, když je taky pro umřelé. Tma je důležitá, když je světlo, tak se mi špatně spí, a já spím rád. Tak asi budu muset vymyslet nějaký svátek pro tmu.

Mám taky nový oltář a je jenom můj, tak bych mohl mít i svůj svátek pro tmu. Ten oltář ale není pro mě, ale pro skřítky. Je v kuchyni a můj je proto, že se o něj budu starat sám. No, možná ti dovolím, aby ses koukala, až na něj budu něco dávat. Když budeš hodná. Dávám na něj skřítkům dobré sladké věci a oni mi pak pomáhají hledat jiné věci. Už mi našli čtyři věci, co jsem nemohl najít, ale ještě bych potřeboval najít jednu figurku žáby, co se někam ztratila. A je to zrovna hlavní žába, bez které nejde hrát ta hra, do které ta žába patří, tak snad ji skřítci někde najdou. Máma mi dala hezký talířek s kytičkami, co jim na něj dávám věci k jídlu. A říkala, že když ho hledala, tak na půdě mezi nádobím, co jsme tu v domě našli, když jsme se sem přistěhovali, uviděla několik misek, co se nám přesně budou hodit, i když všechno to nádobí už několikrát prohlížela, a dřív je nenašla. A říkala, že je tam určitě dali ti skřítci, že přesně takové věci dělají.

Na Imbolc jsme zapalovali hodně svíček a já měl dvě i na svém oltáři pro skřítky. Taky byl velký koláč, měl prý být s tvarohem, ale máma ho zapomněla koupit, tak byl s ovocem a s drobenkou, ale to mi vůbec nevadilo, protože koláč s drobenkou je lepší, než s tvarohem, protože drobenka je sladší. A taky bylo mlíko, protože je to svátek, kdy se rodí malé ovečky a ty velké pro ně mají mlíko, a pak je mlíko i pro lidi. A když jsme šli dát dary ven, tak já jsem nesl lahev s mlíkem a dal jsem kousek všude, kde jsem měl a připil jsem úplně všem, kde jsme mlíko dávali, a to bylo fajn, protože máma s tátou většinou nesou ovocné víno, které máma dělá, a tím já si připíjet nemůžu, někdy dostanu trochu líznout u hlavního oltáře. A mlíka můžu kolik chci. Bohyně oveček se jmenuje Brigit a Imbolc je prý její svátek, ale ne jenom její.

Taky jsme zapalovali svíčky venku, byly v lahvích, aby je nesfoukl vítr a aby nic nezapálily, ale máma říkala, že to teď stejně nehrozilo, protože všude bylo mokro. A už vůbec není sníh, přitom by klidně ještě mohla být zima. Před Imbolcem chvíli byla, zamrzl rybník, a tak jsme na něm mohli bruslit. Bruslil jsem tam, kde nebyl odhrabaný sníh, a dojel jsem moc daleko, kolem celého břehu až k velkému kameni, kam je to dál, než kam se v létě chodíme koupat. Taky jsem sáňkoval, ale jen málo, protože pak už bylo málo sněhu a nešlo to. A teď už bude jaro, protože kvetou sněženky a petrklíč na záhoně a taky kvete líska, má takové dlouhé camfoury, co jsou celé žluté od pylu a vůbec nevypadají jako oříšky a jmenují se jehnědy. Žluté jsou i kočičky, co máme za oknem, protože jsou v teple. Kočičky venku jsou zatím ještě malé a bílé, máma říká, že čekají, až nebude pršet a bude svítit sluníčko.

Hromnice jsou prý od toho, že je to taky svátek boha hromu, a ten se jmenuje různě, třeba Perun nebo Taranis, to druhé se mi líbí víc, protože to rachotí jako když mámě spadne na zem hrnec. Ale nevím, proč je svátek boha hromu v zimě, když nejsou žádné bouřky. Spíš by měl být v létě. Budu se na to muset zeptat. Křesťani prý taky na Imbolc mají svíčky, ale nezapalují je, ale dělají s nimi nějaká kouzla, že to jsou pak kouzelné svíčky, co se zapalují když už nějaká bouřka je, tak aby se nic nestalo. Měl jsem si taky na Imbolc vyrobit svíčku, třeba by byla taky kouzelná, ale pak jsme to nějak nestihli, tak prý až jindy. Ale já už jsem svíčku dělal, i motanou i odlívanou, tak už to umím, tak tě to Jitřenko budu moct naučit.

Kromě Imbolcu se taky slaví masopust, to znamená, že se lidi musí hodně najíst, protože pak budou mít půst, který křesťani mají až do Velikonoc. Ale i když mají půst, tak stejně něco jedí, protože by to tak dlouho o hladu nevydrželi. A máma říkala, že už stejně skoro žádní křesťani ten půst nedrží, nebo aspoň ne u nás. Tak jsem rád, že zbyl aspoň ten masopust, protože se mi líbí masky. A ve městě, co je kousek od nás, chodí každý rok veliký průvod se spoustou masek. Máma říkala, že je největší v celé naší zemi a letos na něm bylo prý přes 1200 masek, což je hodně moc, já do tolika počítat neumím. Byli tam i čerti, co byli hodně strašidelní, a golem, kterému šel kouř z očí. A veliký drak na kolečkách, mnohem větší, než lidi, ten řval a plival oheň a k němu patřily dvě princezny a hromada rytířů, za které byli převlečení nějací kluci, jen trochu větší než já.

Taky tam byly různé vozy, co je táhly traktory, a na nich byli maškary. A některé tancovaly a házely bonbóny a já jsem se proplazil lidem mezi nohama a sebral jsem hodně bonbónů, ale máma mi je nedovolila sníst všechny najednou. Musel jsem si je nechat na potom, to nebylo spravedlivé. Byl tam i vůz, co na něm byli myslivci a posed a lidi převlečení za zvířata. Na jiném voze zase byly stromky a větve a za nimi byli schovaní loupežníci. Taky tam byl vůz a na něm stolky a lidi a byla to hospoda, a měli tam ceduli, že čepují řepkový Agrovar. To mi přečetla máma. Mně se to líbilo, protože tam, co měli pivo, měli kolem zapojených několik počítačů a moc kabelů a mně se kabely líbí a doma si je zapojuju taky.

Mámě se nejvíc líbila maska čajové konvice a pytlíků na čaj, to byly paní, co tancovaly kolem jiné paní, co byla konvice. Máma říkala, že to byla nejoriginálnější maska, a ukazovala je babičce a dědovi, co se přijeli na maškary podívat z Prahy. Ale mě se víc líbil třeba ten drak. Draka doma nemáme, konvici na čaj jo.

A pak se mámě líbila rodina vodníků, protože měli s sebou i malinké vodničí miminko v kočárku. A všichni byli zelení, dva velcí vodníci, dvě děti a ještě to mimino. A říkala, že bychom měli jít příští rok taky do průvodu, že můžeme jít třeba za hejkaly, a že já můžu celou dobu hejkat a řvát, a bude to vypadat, že je to naschvál. Což nevím, proč říkala, když já přece neřvu pořád, jenom někdy. Třeba neřvu když jím. A když spím, tak taky neřvu. Prý jsem hodně mluvil ze spaní, když jsem byl menší, ale to už nedělám, tak co. Já bych šel raděj za kočku, kočky se nebojím. Teda já se nebojím ani hejkala, ale přeci jen hejkal je strašidelný. A loupežníci taky. Nebojím se Rumcajse, ale ten je hodný, i když je loupežník, a je jen jeden. Ale v té pohádce dneska byli tři. A to je hodně. A stejně jsem se nebál. Nebo jen trochu, a za ruku jsem se celou dobu držel jen tak pro jistotu. Jo. A nekoukej na mě tak, ty by ses taky bála, kdybys je viděla. Třeba se ti o nich bude zdát. Tak dobrou noc.