Samhain – Cesta do podsvětí
Před časem začal nový kalendářní rok a tak je nejvyšší čas připomenout si, jak jsme oslavili Samhain a s ním náš pohanský nový rok.
Tato akce, která se konala v Praze v Prokopském údolí, byla z mnou organizovaných setkání zatím nejnavštívenější. Sešlo se nás 18, což už je slušný počet. I když dospělí mírně převažovali nad dětmi (11:7), vůbec to nevadilo, a zdálo se, že si oslavu užili všichni bez rozdílu věku.
Nejprve jsme se věnovali přípravám, které byly tentokrát trochu složitější, protože každý si musel připravit svůj vlastní talisman z přírodních materiálů, aby ho chránil při plánované cestě do podsvětí. Také jsme vyráběli svíčky ze skořápek od ořechů a včelího vosku, abychom je mohly po rituálu poslat po vodě předkům. Při této tvůrčí činnosti jsme si povídali o významu Samhainu a o tradicích s ním spojených.
Trochu netradičně jsme oficiální seznamovací kolečko posunuli až na pozdější čas, protože někteří z účastníků dorazili později. Po něm byl čas pro děti, aby se vyřádily venku a stihly se zklidnit do soumraku, kdy začínala hlavní část programu, cesta do podsvětí.
V čase, kdy se Země ukládá ke spánku, stejně jako listí ze stromů padá na zem, stejně jako v mnoha tradicích Bohyně sestupuje do podsvětí, vydali jsme se do něj i my. Ve tmě, u úzkého vstupu do tajemné soutěsky, nás přivítala postava v plášti, která nám řekla, že musíme zachovat mlčení a naslouchat, až uslyšíme temné dunění bubnu, může vyrazit první odvážlivec a další pak mohou následovat z ním, až se jim ztratí z dohledu. Na cestě podsvětím se nesmí mluvit, nikdo se nesmí otáčet ani vracet. Cestou nás povedou světla svíček a možná na ní potkáme někoho, kdo nám nabídne volbu, zda chceme nahlédnout do budoucnosti. Než vyjdeme z podsvětí zpátky do obyčejného světa, nesmíme zapomenout na místě, které se nám bude zdát vhodné, darovat zpátky Zemi svůj talisman, který jsme si vyrobili. Symbolicky zůstane v podsvětí na místo nás. Před východem z podsvětí, už na dohled rituálnímu ohni, u kterého se sejdeme, najdeme kouzelný strom, u kterého si budeme moci vybrat malý dárek pro štěstí, aby nás v dalším roce provázelo.
Pak jsme postupně vyrazili na cestu, mladší děti v doprovodu rodiče, ty starší, nebo odvážnější sami, stejně jako dospělí. Tajemnou atmosféru skal, pokroucených stromů a spadaného listí pod nohama dotvářelo chvějivé světlo svíček a drobná světélka pableskující na kamenech nebo dokonce kostech. Odněkud ze tmy ve skalách se ozýval buben a u cesty čekal muž v plášti, který nabízel tarotové karty, ze kterých si každý mohl jednu vybrat a zjistit, co ho bude čekat v dalším roce. Pak už nás čekal kouzelný strom plný světýlek, pod kterým byly jeho kouzelné plody – černočervené žaludy. Od něj už stačilo seběhnout z kopce, vyjít z podsvětí na otevřené prostranství, kde se na břehu jezírka, kolem posvátného ohně, už scházeli první, kdo prošli celou cestu.
Po očištění vodou a šalvějí začal rituál, nejdříve jsme uspávali přírodu, aby byla připravená na příchod zimy. Pak každý mohl vhodit do ohně papírek s předem napsaným přáním, co už nechce s sebou nosit do příštího roku. Kouzlo se určitě vydařilo, protože oheň náhle změnil barvu a ještě nějakou dobu jeho plameny hořely modře, fialově a zeleně. Poslední částí rituálu bylo uctění našich předků a vzpomínka na ně, zazpívali jsme jim a pak i připili.
Po skončení rituálu jsme si od posvátného ohně zapálili ten den vyrobené svíčky a poslali jsme je našim předkům a všem našim milým zemřelým, aby věděli, že jsou stále s námi. Protože se nám program trochu protáhl, všichni pak už spěchali domů večerní tmou.
