Pět věcí, které jsem se naučila od svých dětí o kráse

Autor: Molly Khan
Zdroj: http://www.patheos.com/blogs/paganfamilies/2015/03/5-things-my-kids-taught-me-about-beauty/#disqus_thread
Překlad: Petra Idoru Fausová
(Obr: shutterstock.com)

Mít děti a být mámou v domácnosti mě naučilo o životě hodně – obzvlášť o multitaskingu! (*věnování se vice věcem naráz) Ale jako pohanského rodiče se pro mě stalo jednou z nejdůležitějších věcí, které jsem se od svých dětí naučila, umění vidět a ocenit krásu všude kolem sebe. Tohle je top 5 věcí, které mě mé děti naučily o kráse:

1) Krása je přítomna v těch nejdrobnějších věcech. Loni na podzim, když jsem se synem vyprovázela jeho staršího brášku každé ráno do školy, jsme si všimli žlutého zahradního pavouka. Tento pavouk zůstává po většinu svého života na jednom místě a my jsme tak po celé měsíce každý den vídali mezi listy lilií jeho čerstvou pavučinu. Bez toho, aby mě na ni můj syn upozornil, bych si téhle drobné krásy možná nikdy nevšimla.

2) Krása nás obklopuje. Děti jsou extrémně všímavé. Jejich pozornosti neunikne ani ten nejdrobnější detail – pokud po nich ovšem nechcete aby něco našli! Procházka, která by mi normálně trvala asi tak 10 minut se v přítomností mých dětí stává hodinovou záležitostí. Zastavujeme se abychom sebrali borové šišky a kamínky, abychom pozorovali život v přírodě, pozdravili se se stormy a přivoněli ke květinám. Ve společnosti dětí je všechno zajímavé a přetékající krásou, která čeká až ji blíže prozkoumáme.

3) Za krásu stojí za to děkovat. Jsem animista. Věřím, že všechny věci mají duši. Ale ze své zkušenosti si myslím, že děti jsou tak nějak vrozeně animistické. Při vysvětlování světa je téměř automatické popisovat cítění všech věcí kolem nás: stromu rostou větve, protože má rád slunce, říčka si zpívá, protože je šťastná, že taje sníh. Děti toto úžasně rozšíří, děkují hvězdám, že jsou krásné, pěknému kamínku za to, že leží na cestě, kde jsme ho mohli najít.

4) Krása přicháze ze srdce. Pro dospělé, kteří pomalu opuštějí svět tvoření, je snadné shodit něčí dílo jako amatérské nebo prostě špatné. Ale když mi dá dárek jedno z mých dětí, něco co vytvořilo vlastníma rukama, naplní to mé srdce láskou. Je úplně jedno jak ta věc objektivně vypadá – pokud je tvořena s láskou, pak je krásná.

5) Krása je v myšlení. Je tak snadné nechat se chytit v rušném dospělém světě, kde si najdeme čas na placení účtů a ujistíme se, že je večeře včas na stole. Ale nepřestávejme si při tom vážit všech těch krásných chvilek, které prožíváme. Mé děti mě naučily, že najít si čas a soustředit se na tyto chvíle, uschovat si je ve svém srdci, je jednou z nejlepších věcí, které mohu udělat pro své vlastní štěstí (i pro to jejich).