S pohanskou rodinou na Křivoklátě
18. dubna 2015 proběhla první akce projektu Pohanská rodina, který má pod svou záštitou Česká pohanská společnost, z.s. Nabízím zde krátký report z pohledu spoluorganizátora.
Náš první společný výlet vedl do rekreačně naučného areálu na Křivoklátě. Ten můžeme jedině doporučit. Vůbec jsme ale nevěděli, co můžeme čekat. Spousta lidí se odhlásila na poslední chvíli. Předpověď byla nevalná. Program jen v hrubých rysech načrtnutý.
Chtělo by se napsat, jak už to tak chodí, že jsme se sešli. To by byl hezký začátek. Ve skutečnosti jsme se neuvěřitelným způsobem naháněli po Křivoklátě a nejbližším okolí. Pouze pět účastníků včetně naší tříčlenné rodiny se dostavilo v určený čas na určené místo. Další čtyři bloudili v okolí hradu a zbylých jedenáct dojelo a došlo tak trochu jinam. A to navzdory mapce a souřadnicím. Akční úvod zapůsobil tak, že zrušil jakýkoliv oficiální nádech, který naše akce mohla mít, což nebylo na závadu. Načrtnutý program se dostal do takového časového skluzu, že nezbylo než improvizovat. Prví zastávka jedenadvacetičlenné výpravy nastala asi sto metrů od začátku. Dětský gang zbystřil stojaté kameny a hluboké jezero tvořené suchým spadaným listím, do kterého hned několik dětí naskákalo. Poslední zbytky ambicí dát výpravě nějaký řád odvál vítr. Nevadilo to.
Proběhlo úvodní představovací kolečko dospělých. Ukázalo se, že jsme se sešli přibližně napůl pohanské rodiny a napůl rodiny z hnutí woodcraft. Vzpomněli jsme společné kořeny obnovy pohanství a kořeny woodcraftu, které ve své tvorbě popisuje prof. Ronald Hutton (jehož přednášku nedávno ČPS organizovala).
Pokračovali jsme asi kilometr po malebné cestě vysoko nad Berounkou až k dřevěnému altánu s výhledem. Zde proběhla několikátá zastávka. Navzdory neřízenému dětskému chaosu proběhlo představovací kolečko dětí s písničkou „Jak se jmenuješ, my se na to ptáme…“ Následoval návrat k areálu, kde si děti chvíli hrály na houpačkách a jiných dřevěných atrakcích. Na tom místě jsme také dle vlastní chuti a pojetí věnovali pár drobnůstek místních skřítkům a vílám. Někteří u narychlo zbudované skřítčí chaloupky, někteří po svém. Jak se to hodilo.
Zde se výprava rozdělila. Woodcrafteři zamířili na pozdní oběd do restaurace, zbytek šel rozdělat oheň, upéct buřty a povozit děti na skluzavkách. Arie, kterou jsme znali z mootů a z BMWC krátce pohovořila o zkušenostech s pohanským rodičovstvím v prostředí konzervativních městských komunit v USA. Dostali jsme se i problematice slavení vánoc a jiných svátků. Na místě také vznikly další náměty na akce s dětmi.
Výprava se opět na krátko spojila na hradě Křivoklátu, odkud jsme se porůznu vydali buď na vlak, rovnou domů, případně za lidovými řemesly, na kafe nebo jen tak po okolí. Tím pozvolna skončil pohodový den plný nečekaných změn a zajímavých setkání. Počasí nakonec nebylo tak zlé, jak to vypadalo, sluníčka bylo dost a ani nějakých sedm stupňů vlastně nevadilo.
Navzdory tomu, že asi deset lidí účast odřeklo, jsme byli překvapení tím, kolik se nás vlastně napoprvé sešlo. Rozhodně to nebylo naposledy. O dalších akcích se včas dozvíte na stránkách Pohanské rodiny a ČPS. Tímto děkujeme všem, kdo přišli, a zasloužili se tak o nevšední zážitek a inspiraci.
