Pohanské Rodičovství: Pár slov o výchově dětí v Ásatrú v moderní společnosti

Autor: Bodvarr (Gjallarhorn Kindred)

Zdroj: Gjallarhorn Kindred

 

Předmluva: Připadá nám užitečné dívat se i na přístupy k výchově v Ásatrú díky důrazu na hodnoty a morálku, který tato tradice má ve své podstatě. Myslíme si, že následující článek má co nabídnout pohanům všech tradic. Není dlouhý, ale jsou v něm cenné myšlenky, které jsou, myslím si, obecně platné. Vyskytují se v něm také některá slova, která pro některé nemusí být úplně srozumitelná. Zkusím některá vysvětlit. Ásatrú = skandinávské pohanství založené na uctívání zejména skupiny Bohů zvaných Ásové. Goði = obřadník, kněz. Kindred = skupina, coven, háj, klan, rodina a to vše dohromady a někde mezi tím. Blót = obřad ke slávě a obětem Bohům.

---

Děti! Co k tomu dodat? Některé jsou schopny tropit bláznivější věci, než si dovedete představit. Také kladou ty nejlepší otázky, které jsem kdy slyšel. Nemají žádné problémy říkat, jak se zrovna cítí nebo co si myslí. Stejně jako náš Goði jménem Haakon jsem manželem a hrdým otcem tří dětí. Na rozdíl od něj ale musím cestovat po celém světě a to docela hodně. Což v našem kindredu naštěstí funguje, protože se staráme jeden o druhého v případě nouze či absence. Takže moji kluci mají vždy k dispozici dospělého, se kterým mohou mluvit v otcově nepřítomnosti. Věřím, že moji synové jsou mou největší investicí do budoucnosti pro mne, mou krev a můj rod. Proto je v našem nejlepším zájmu s nimi zacházet jako s takovou investicí. Eddy a Ságy jsou plné příběhů lidí, kteří pochopili význam výchovy čestných lidí, kteří nosí naše jména. Připadá mi, že systém morálky byl dlouho zapomenut, minimálně s vynálezem videoher pro děti a digitální kabelové televize a internetu pro maminky a tatínky vnímám zlom v komunikaci v důsledku revoluce komunikačních technologií. Můj návrh na řešení tohoto problému je jednoduchý. Hrajte si se svými dětmi! Čtěte si se svými dětmi! Učte své děti! To všechno bylo ponecháno na odborném vyučujícím dost dlouho. Stačilo. Jakmile začnete získávat důvěru vašich dětí, můžete získat i jejich respekt a obdiv. Potom a teprve pak začnete vidět rozdíl v jejich chování a hlubokou touhu být jako máma nebo táta. To je to místo, kde začít.

Děti vstřebávají informace jako houba a obvykle vám je plivnout do obličeje, když se mýlíte. Příklad: „Ale ty jsi říkal, že …… “ – „Zapomeň na to, co jsem řekl. Prostě udělej, co říkám.“ Už chápete problém? Lepší odpověď by byla „Zkusme to oběma způsoby a uvidíme, který z nich je lepší.“ Odpovědi tohoto druhu budují důvěru a snižují napětí.

Výchova dětí v Ásatrú v sobě nese tyto malé problémy, protože můžete také dostávat ošklivé otázky, kterým se chcete vyhnout. Jako například: Tati, proč nejdeme do kostela, stejně jako všechny ostatní děti ve třídě? Nebo …… Jak to, že nikdo z mých přátel nikdy neslyšel o Odinovi? To jsou velké a těžké otázky, pokud na ně nejste připraveni. Zde nastupuje role kindredu. Je to místo, kde mohou děti komunikovat s ostatními dětmi Ásů dětským způsobem. Dostanou tak příležitost zjistit, že nejsou jediné děti na světě, které jsou Ásatrú. Děti nemají rády, když stojí stranou a obvykle vynaloží veškeré úsilí na to začlenit se do davu ve strachu z obtěžování ze strany ostatních. Shromáždění kindredu dává dětem šanci jednat jako děti a diskutovat o Bozích jejich vlastním způsobem. Možná si i hrát hry jako třeba „Já budu Thor a ty Odin …….. Pojďme, ukážeme Lokimu …… AAAHHHHHH !“ Tak se jednoduchá hra na jména promění ve vzdělávací zkušenost. A co je důležitější, dochází ke komunikačnímu průlomu. Nikde jinde než v kindredu se jim to nestane. Samozřejmě, že to může být trochu hektické se všemi těmi malými berserkry, co kolem pobíhají, ale i tak mezi tím vším najdeme čas na oslavu svých Bohů.

Když přijde řada na Blót … co dělají děti?

Jsem rád, že se ptáte! Je to na nich. Mohou se připojit, pokud mají chuť, ale musí vědět, že musí dodržovat pravidla. Pokud si chtějí hrát, mohou, ale nesmí rušit rituál. Oni to většinou pochopí a zároveň necítí žádný tlak z vaší strany. Neříkám svým klukům, že mají nosit svá Thorova kladivo. Ale můžete se vsadit, že vidí starého velkého tátu, který to své nikdy nesundá. Pak začnou chodit s otázkami a to je vaše příležitost. Využijte ji! Jednoduchá odpověď na otázky dítěte je k nezaplacení. Pokud se ptají proto, že mají zájem, nenechte tu šanci proklouznout.

Příklad: Dítě: Tatínku, Thor nosí kladivo, že jo? Táta: Jasně! A rozhovor právě skončil.

Zkuste pro změnu tohle: Dítě: Tatínku, Odin má jen jedno oko, je to tak? Táta: Ano. Pamatuješ si, proč? Dítě: on ho vyměnil za pití, že jo? Táta: Proč si myslíš, že by dělal? Dítě: Já nevím! Táta: Chceš, abych ti o tom vyprávěl příběh? Bingo! Nezáleží ani tak na tom, aby odpověď byla přesně správná. Pozornost dítěte je obvykle krátkodobá. Někdy se to dá pojmout jako krátká pohádka na dobrou noc. Děti vědí, že vás to téma zajímá. Výhodou pro vás je, že můžete číst Ságy a Eddu. Věřte nebo ne, otázky dítěte mohou otevírat obzory, o nichž jste neměli ani tušení.

To zní dobře, ale moje manželka / manžel nevyznává Ásatrú. Co naše děti?

Nemohu mluvit z vlastní zkušenosti na toto téma, ale měl bych komentář. Mám ve svém životě několik známých z vícenáboženského manželství a toto je můj objev. Nezáleží na tom! Pokud děti vidí nebo cítí, že se hádate, jakého náboženství budou, prostě ztratí zájem o všechno náboženské. Naopak pokud máte manželství založeno na skutečné vzájemné podpoře, tak by to neměl být žádný problém. Prostě můžete učit obě náboženství stejným způsobem. Žádný tlak. Děti musí prostě časem pochopit a vstřebat tu skutečnost, že v jejich domě je hodně Bohů. Jak je to může být špatné? Pokud chce dítě poděkovat Thorovi a Ježíši ve stejné modlitbě, nechte je. Jsem si jistý, že Thorovi to nevadí. Nemůžu mluvit za toho druhého. Pokud jde o kindred, ať chodí na setkání i partner. Nebudete muset poslouchat ono staré „Nevím, co se na těch setkáních děje a nemám rád(a), když se potloukáš s těmi lidmi!“ Jsme jedna velká a obvykle šťastná rodina. A váš partner či partnerka bude vždy vítán(a) jako kdokoliv jiný. Tak to děláme my. Samozřejmě za předpokladu, že se doma na naše Bohy neplive. To je pak raději lepší toho druhého vůbec neposlouchat.

Rád bych ukončil tento článek tím, že mi trvalo mnoho let, než jsem našel spřízněný kindred, ke kterému bych se přidal. Můj největší strach byl, že jsem nevěděl, co očekávat. Existují však opravdu hodně dobří a poctivé lidé. A já mám to štěstí, že znám některé z nich. Celá moje rodina má dodnes užitek z toho jednoho prostého e-mailu, který mi trvalo napsat šest let. Mohu jen hádat, o kolik více dobrého bychom zažili a kolik dalších skvělých lidí potkali, kdybych jej napsal o těch šest roků dříve.

Kráčejte se ctí!

Bodvarr