Učte své děti

Autor: Springwolf, D.D., Ph.D.

Zdroj: http://springwolf.net

Překlad: Gin

Vykročení na duchovní stezku

V dnešním duchovně různorodém světě se lidé všech vyznání snaží sdílet svou víru a náboženské zvyky se svými dětmi. To samozřejmě platí i pro ty, kdož vyznávají některou pohanskou životní filozofii.

Jako v ostatních systémech tu existuje jistá na věku závislá míra, do jaké se děti podílejí na náboženské praxi. Dříve, než se mohou podílet na vlastních ceremoniích, musí se nejprve seznámit s věroučnými základy dané víry, církve, nebo kruhu. Ani mezi pohany tomu není jinak.

Ve většině tradicí není dětem dovoleno provádět magii, dokud nedosáhnou puberty. To znamená, že jsou přítomny v kruhu, ale aktivně se nepodílejí na rituálech. To není záležitost věku, ale čistě záležitost energií.

Než jsou všechny čakry plně funkční a připraveny pracovat, mohly by být manipulací s energiemi (prováděním magické práce)     negativně ovlivněny. Jen pomyslete na to, jakými proměnami prochází fyzické tělo v rané fázi vývoje. A stejně tak je to s emocemi. Zejména v období puberty děti procházejí řadou změn. Chlapci i děvčata se musejí dnes a denně vypořádávat se všemi těmi hormony, tělesnými změnami a emocionálními tlaky. Přidat jim k tomu všemu magii a práci s energiemi by je mohlo přetížit. I rodiče, kteří si myslí, že je jejich ratolest výjimečně zralá a moudřejší, než je pro její věk běžné, musí čelit skutečnosti, že je to stále dítě, které fyzicky roste. Netlačte na ně! Nechte dítě být dítětem a vyrůstat postupně, jak to Příroda naplánovala.

To, co doporučuji rodičům, je držet se základů. Nejlepšími prvními rituály pro nezletilé je sebepoznávání. Nalézt své duchovní útočiště, osobní průvodce, silová zvířata a spojovat se s nimi v těžkých životních situacích. Uděláte-li toto pro ně včas, při jejich prvních krůčcích po duchovních stezkách, dáte jim k dispozici velmi účinný nástroj, který mohou použít nyní i později v dospělosti. To může být velmi užitečné zejména, když dospějí do teenagerského věku a přestanou se chtít svěřovat rodičům. Mají-li k dispozici bezpečné místo, kam se mohou uchýlit a „nabít se“, mnohem snáze překonají své těžké chvilky. A snad budou naslouchat i některým dobrým radám, kterých se jim zde dostane.

Společná meditace

To nejlepší, co můžete udělat pro dítě jakéhokoliv věku, je učit je meditaci. Existuje mnoho dostupných knih a článků, které se věnují tomu, jak meditovat s dětmi. Takže si jich pár načtěte a vyberte si ty, na kterých chcete stavět. A alespoň jednou za týden se dítěti takto věnujte.

A samozřejmě si můžete přečíst i mé články na Spring’s Haven.

Mluvte s dětmi o jejich zážitcích z meditací. Hlavně je nesuďte. Nebudou ještě úplně rozumět tomu, co zažívají, tak jim pomáhejte zážitky a obrazy rozklíčovat. Dokonce i vy budete mít často co dělat, abyste je dokázali správně interpretovat. Jelikož jste jejich rodiči (či opatrovníky) a jste si tedy velice blízcí, můžete mít někdy problém pro stromy vidět les.

Jestliže se někdy stane, že si nebudete vědět rady s významem daného obrazu, řekněte dětem, že se nic neděje a že si o tom mohou meditovat později a poprosit své průvodce, zdali by jim pomohli osvětlit zprávu a její význam. Je-li tu něco, co vám dělá starosti a děsí děti, nebojte se poprosit někoho zkušenějšího o pomoc.

Ať už zpávu pochopíte, či ne, můžete tu situaci využít k výuce. Pamatujte, že není nic špatného na tom, když se vaše dítě dozví, že ani vy neznáte odpověď na všechny otázky. Je lepší, když se už teď naučí, jak si říci o pomoc, než aby si myslelo, že si na všechno musí přijít samo. To by mohlo zasít frustraci a odpor nejen k učení a víře, ale i k vyučujícímu.

Neomezujte vyučování pouze na čas strávený meditací. Vyhledávejte vhodné chvíle i ve všedním životě. Takovou příležitostí může být cokoliv. Ať už se dítě přijde na něco zeptat, ať už vám bude vyprávět o tom, jak na hřišti vidělo brouka. Příroda je vždy velká učitelka – takže mějte své oči a uši otevřené, když přijde s něčím, co můžete použít jako inspiraci k duchovnímu uvědomění si, či pochopení duchovního významu.

Sdílejte zájmy

Mluvte s ním o věcech, které vás zajímají. Když vás vidí vyrábět rituální nástoj a ptá se vás na něj, povězte mu o jeho významu a používání. Snažte se vysvětlovat jednoduše a používat přirovnání k věcem, které zná. Nezapomínejte, že je to dítě, není dosud světaznalé a nemusí chápat význam všech slov, která používáte. Takže se ho třeba zeptejte, jestli ví, co je to athame a když ne, tak mu to vysvětlete.

Jedno z mých oblíbených sdílení se stalo nedávno. Jelikož jsem součástí projektu enigma (The Ænigma Project), mám v zásobě hromadu témat, která mohu sdílet se svým synem. Často na mě vyzvídá, o čem bude příští díl. Tvůrce tohoto pořadu, Paul Cagle a jeho původní spoluhostitel Sushi jsou profesionálními lovci duchů. Když jsem nedávno přešla z obyčejného telefonu na     smartphone, jedna z prvních aplikací, které jsem si prostě musela stáhnout, byla aplikace na lovení duchů. Díky Paulovi jsem z nepřeberného množství aplikací vybrala GhostRadar® Legacy od Spud Pickles. Dokonce jsem na tu aplikaci napsala recenzi do Ghost Hunting With Your Cell Phone.

Ghost radar

Můj syn tu aplikaci miluje. A díky tomu, že jsme ji spolu používali, tak jsme si mohli popovídat o reinkarnaci, rozdílu mezi duchem a duší, co jsou duchové a jak se liší od Duchů. A mezi jinými další spousta věcí jako jsou čakry, karma, volby, svobodná vůle a duchovní otisky.

Některé děti se bojí duchů zejména proto, že se jejich rodiče bojí duchů. Zpravidla ani jeden z nich neví moc o tom, co to duchové jsou, nebo věří příliš zjednodušené verzi duchů a Duchů z hororů. My se o duších, kteří nás obklopují bavíme často. Můj syn se jich tedy nebojí a ani toho, co vidí. Pozná, když přijde můj tatínek na návštěvu, a řekne mi, že ho vidí na půdě, nebo ve svém pokoji. Často vídáme procházet vojáky z občanské války nebo je potkáváme u cest, když se vracíme domů. Každá z těchto událostí vybízí k chvilkovému povídání o spiritualitě a s ní souvisejících tématech.

Společné lovení duchů nás také moc baví! To, co se mi na tom líbí nejvíce, je, že ho to učí věřit svým instinktům a psychickým smyslům. Když přijde řeč na radar, snažíme se zjistit, co se nám ten který duch snaží sdělit. Někdy je to zřejmé, jindy to není tak jasé, ale nějak na to přijdeme. Pokaždé je to praktická lekce, při které tříbí své instinkty, učí se jim naslouchat a zároveň jim i důvěřovat.

Vytváření příležitostí k výuce

Dovolte mi uvést toto téma zásadní myšlenkou: Nepřehánějte to. Někdy se vás chce dítě prostě jen na něco zeptat, dostat odpověď a to je celé. Když budete tlačit na pilu, dost možná se vás přestane ptát. I když je tu spousta témat k probrání, neznamená to, že byste se měli proměnit v chodící encyklopedii. Raději zkuste tu a tam utrousit nějakou zajímavost, abyste podnítili jeho zájem o to, co říkáte.

Zkuste trávit čas výpravami za dobrodružstvím, nebo jen procházkami po vlastní zahradě či dvorku a uvidíte, co všechno  objevíte. Ať už máte synka, který rád sbírá kamení, nebo holčičku, která ráda trhá květiny. Můj syn miluje oboje a to se hodí. Můžete si s nim povídat o barvách a jejich významech. Můžete s ním probírat, jak daná věc vypadá a co on v ní vidí. A rozvíjet s jejich pomocí jeho schopnost chápat symboly a základy věštění.

Například. Vzpomínám si na jednu z našich procházek v parku, kdy můj syn našel krásnou fialovou květinu. Mluvili jsme o tom, jak voní a co mu ta vůně připomíná. Příležitost promluvit si o vůních a o tom, jak různé pachy a vůně dokáží připomenout rozličné věci. Prostě zjednodušená aromaterapie.

O chvíli později našel v řece krásný kámen a prohlíželi jsme si jeho tvar a barvy. Vypadal jako indiánský mokasín. To nám umožnilo hovořit o tom, jak se naši předkové potulovali těmito hvozdy a používali své vnitřní smysly, aby jim porozuměli. Stejným způsobem používají zvířata své instinkty, aby se chránila. Pozorovali jsme ptáčka, který nás zpovzdálí také sledoval. O něco později jsme zahlédli stádečko jelenů a povídali si o jejich instinktech a o tom, že používají mnohem více sluch a čich, než zrak.

Vílí kruh

Na dvorku jsme jednou našli několik vílích kruhů, to nám poskytlo příležitost mluvit o vílách a lesních bytostech. Pakliže nevíte, co to takový vílí kruh je… najdete-li houby, které rostou v kruhu, je to znamení, že zde tančily víly při svých oslavách. Jejich energie po sobě zanechaly houbový kruh.

Při těchto malých rozhovorech se dítě učí býti si vědomo svého okolí a naslouchat hlasu přírody. Umožňuje vám probrat to, jak nám příroda dává znamení – a to nejen to, co značí to které zvíře, strom či květina ve vaší tradici, ale i jak mít na zřeteli jejich varování před nebezpečím. Něco, co se bude dítěti hodit nejen v lůně matky přírody, ale i v ulicích měst či na školních chodbách. Žije-li v souladu se svým okolím, může se vyhnout rvačkám či dalším nepříjemnostem.

Nezapomínejte, že vzdělávat své dítě ve vaší víře není jednoduše o tom, říci mu, k čemu slouží ten a ten nástroj, nebo tento symbol znamená to a ono. Či „Věříme, že když se stane toto, následuje tamto.“ Je to o tom, naučit dítě napojit se na jeho přirozené okolí. Viděné i neviděné. Zastav se, ztiš se a naslouchej zvukům lesa, co slyšíš? Slyšíš-li hovořit vránu, co ti říká? Nebojte se s ním sdílet to, co sami vnímáte, nebojte se ho zeptat, co slyší ono. Můžete tak rozvinout pochopení a přijetí schopností, o kterých sami třeba ještě nevíte.

Ostatní názory a víry

Nebojte se s dítětem mluvit o ostatních náboženstvích! Zejména zde, ve Spojených Státech jsou děti silně vystaveny křesťanství a jeho věrouce. To nezastavíte a ani před tím své dítě neuchráníte, takže se o to ani nepokoušejte. Místo toho mu vysvětlete, v co věří ostatní a v co věříte vy. Neříkejte „my věříme, že…“ ani „tomu my nevěříme.“ Nechte své dítě, aby samo dospělo k tomu, v co uvěří. Dejte mu veškeré dostupné znalosti, ale nerozhodujte za ně.

Při tomto procesu je velice důležité nijak ostatní náboženství neshazovat. Vzpomínáte, jací rebelové jste byli vy, když jste byli mladí? Když se vašim něco nelíbilo, najust to jste chtěli dělat. Namísto toho naučte své dítě toleranci a snášenlivosti. Ve světě je mnoho věrouk – a to je to čemu věří „oni,“ ale „já“ věřím v toto. Nechte ho, aby Vám povídalo o tom, čemu věří. Je-li to trochu nepřesné, ničemu to nevadí – můžete toho využít a vysvětlit svůj postoj. Ale nezačínejte vysvětlování slovy „Ne, tak to není,“ nebo „to je ale špatně“. Namísto toho prostě řekněte: „Tak tohle je zajímavé, ale většinou se to děje tak a tak, nebo příroda to má zařízené tak a onak.“ Porovnejte to, co řeklo dítě s přirozeným stavem věcí a dopadnete lépe.

Učení se úctě k přírodě

Vzpomínám, jak se syn před několika lety (to mu bylo 7) naštval na měsíčníka svítivého (sunfish). Krmili jsme střevle kousky chleba a mládě měsíčníka také připlavalo k hostině. Tím vyplašilo všechny střevle. To mého synka rozzlobilo tak, až se pokusil měsíčníka odehnat. Připomněla jsem mu, že i měsíčník je ještě malý a taky má hlad. A i když je jiný a větší, je to také krásná ryba. Jakmile jsem to řekla, všimnul si, že poblíž plavou další měsíčníci, ještě o kousek větší.

A ve své hlavičce už najednou viděl Mámu a Tátu Měsíčníkovy. To okamžitě změnilo úhel jeho pohledu. Promítnul si do ryb svou vlastní rodinu a začal plakat: „Já nevěděl, že je to rodina.

Takovýto okamžik vám nabízí mnoho věcí k probrání, třeba život a pohanská metafyzická perspektiva. Pohanství je často popisováno jako náboženství „orientované na Zemi“. To já shledávám poněkud vágním – mám mnohem raději formulaci „přírodní náboženství“. Ať už preferujete jakoukoli definici, zásadní důraz je zde kladen na to, že věříme v souvislost mezi všemi věcmi, viděnými i neviděnými, skrze Božský řád Všehomíra. Jsme všichni propojeni a připojeni Božskou přírodou, ať již jí vnímáme anebo ne.

Chceme-li dítě naučit úctě ke všem věcem, musíme začít doma. Náš dům je požehnán i tím, že stojí na břehu jezera, kde se můžeme napojit na vodu a život, kterého je plná. Takže respekt k rybám, péče o vodu, pochopení přílivu a odlivu a jejich vlivu na všechny aspekty života – to vše máme na dosah.

Učení se úctě k přírodě

Můžeme s ním mluvit i o tom, že to mládě měsíčníka, o kterém si myslel, že je tyran, je ve skutečnosti ztracené dítě žadonící o pomoc a pozornost. Můžete s ním hovořit o společenstvích, která jsou o tom samém, jakkoli různě se tváří. Každé se snaží pracovat na dosažení společného cíle; v tomto případě získat kus chleba. Můžete s ním probrat význam rodiny a to, jak je důležité, že Máma a Táta Měsíčníkovi nechali své dítě samostatně vyrazit a urvat trochu jídla, zatímco oni byli poblíž a dohlíželi na jeho bezpečnost.

Tato témata se nedotýkají výhradně duchovního přesvědčení, ale budují základy, na kterých můžete později stavět rozhovory o rituálech vašeho společenství, jeho samostatné praxi a o nebezpečích, kterým může čelit. Ne tím, že mu budete něco zakazovat, přikazovat, ale tím, že mu připomenete vlastní zkušenost. Je to i dobrá věc pro to, že nebude nekriticky přejímat to, co mu někdo poví. To by se mu mohlo ošklivě vymstít.

Nechte děti tvořit

Jakmile vaše dítě doroste do puberty, sedněte si s ním a naplánujte společně jednoduchý rituál

k oslavě měsíční fáze či aktuálnímu svátku. Promluvte si o jeho významu, dějinách a proč je pro vás a vaši tradici důležitý. Povzbuzujte dítě k tomu, aby samo přemýšlelo o tom, co a z jakého důvodu by do rituálu zapojilo, jaké barvy by použilo a proč.

Každá z těchto intimních chvil vám dává příležitost sdílet své vědomosti a dokonce umožňuje vašemu dítěti něco naučit vás. U dětí je skvělé to, že jsou báječně otevřené tomu spolehnout se na svůj přirozený instinkt, aniž si to zrovna nutně uvědomují. Naslouchejte jim a můžete se mnohému naučit. I vy je tu pak můžete naučit spoléhat se na svůj vnitřní hlas a ukázat jim, že má svou cenu a význam. Rovněž tím budujete vzájemnou důvěru.

Knihy a zdroje

Vřele vám doporučuji vyhledat na Amazon.com knihy pro děti, které se vztahují k pohanskému rodičovství. Jsou mezi nimi naprosto skvělé tituly, které vás mohou inspirovat v Řemesle, vyprávět příběhy z minulosti a vyzdvihovat klady alternativních náboženství.

Jedna z mých oblíbených je :Circle Round: Raising Children in Goddess Traditions od Starhawk, Diane Baker, Anne Hill a Sara Ceres Boore aCelebrating the Great Mother: A Handbook of Earth-Honoring Activities for Parents and Children od Cait Johnson a Maura D. Shaw. A to jsou jen dvě knížky z mnoha vhodných pro rodiče.

Autor: 2012 Springwolf, D.D., Ph.D. Springwolf Reflections / Springs Haven

Překlad Gin 2014