Pohádka z pohanské rodiny (díl VIII.)

Autor: Žabka

Komentář Pohanské rodiny: Vítáme vás u osmého a posledního dílu seriálu o příbězích svátků kola roku v jedné pohanské rodině. Oproti ostatním je trochu zpožděný, protože přes léto jsou dovolené. Je o letním slunovratu, který autorka letos uspořádala jak otevřený pohanské veřejnosti. Informace o něm byly na našich stránkách a někde tu najdete i naši zprávu o něm. Tímto dílem končí série o pohanském životě na venkově očima dětí. Doufáme, že se vám líbila.

Tak už jsem tady. Nestýskalo se Ti po mně, Jitřenko? Byli jsme s Toníkem u babičky, co bydlí v Praze. To je to velké město, kam se jede rychlíkem. To je velký vlak, co u nás nejezdí. Nebo autem. Autem se jede dlouho, tak se vždycky musíme zastavit na hřišti a na zmrzlinu, aby auto nebylo unavené a hezky jelo. Ty s námi ještě jet nemůžeš, protože jsi moc malá a musíš být s mámou. Už je léto a prázdniny. Prázdniny jsou když velké děti, co chodí do školy, do té školy nemusejí. A taky není cvičení, na které chodím, takže vlastně taky mám prázdniny. Léto je, když je venku teplo a dá se chodit jen v kraťasech a tričku a můžou se nosit sandály, které nemají tkaničky, takže mi je nikdo nemusí zavazovat a já můžu jít sám na zahradu. A když je ještě víc teplo, koupáme se v rybníku, ale tam sám nemůžu, protože ještě neumím plavat, a tak mě musí někdo dospělý hlídat. Ale už se plavat učím. Máma říká, že bych se to za tohle léto měl naučit, protože přece nejsem trdlo. A já trdlo nejsem a už umím plavat s kruhem a když mě táta drží pod břichem, tak i bez něj.

Měli jsme na záhoně jahody a já je mohl trhat, když jsem dával pozor. Ale už jsou všechny snědené a je tam jen rybíz. Rybíz mám taky rád, i když je kyselý. Ale radši mám maliny, máme je na zahradě, ale rostou i kolem louky a u rybníka, tak je potřeba je kontrolovat všude, jestli už uzrály další. A taky měly být třešně, jenže moc pršelo, tak špatně zrály, a než uzrály, tak je snědli ptáci, a ty, co nesnědli, jsou ošklivé a nahnilé. Tak třešně nejsou a mě je to líto, protože třešně mám taky rád. Na stromech už jsou malá zelená jablíčka, ale máma říkala, že ta budou zralá až za dlouho, některá na konci léta a jiná až na podzim.

Léto začalo letním Slunovratem. To je svátek, kdy je nejdelší den a nejkratší noc. Takže je to přesně naopak, než o zimním Slunovratu, kdy je dlouhá noc a krátký den. Sluníčko je o Letním Slunovratu blízko k nám, a aby moc rychle neodešlo a mělo sílu celé léto svítit a hřát, aby uzrála všechna jablka, špendlíky, švestky a taky obilí, tak proto je tenhle svátek pro sluníčko. A taky pro Zemi, na které všechno to, co může uzrát, roste.

Pamatuješ si, jak u nás bylo hodně lidí na návštěvě? Dělala jsi na ně „he he“ a mávala jsi ručičkama. Tak to bylo když jsme slavili Slunovrat. A ti, co přijeli, byli taky pohani, a slavili ho s námi. Ale tys toho viděla víc, než já, protože já jsem byl nemocný a musel jsem kus dne ležet v posteli, abych mohl na rituál. A nemohl jsem se koupat s ostatními v rybníku. Ale skoro úplně sám jsem si udělal náramek s dřevěnými kytičkami a motýlky, táta mi je pomáhal jen navlékat,vybral jsem si je sám. Pak jsme na trávě udělali velké zelené kolo z provazu, to byla Země, a kolem ze žlutého provazu paprsky, to bylo Slunce. A pak byl rituál, zpívali jsme, dávali jsme dary a volali jsme štěstí do těch náramků, které jsme předtím dělali. Ale štěstí je velké, a do náramků se nevejde, ty tam byly jen aby si jich štěstí všimlo a šlo si je prohlédnout a přitom se chytilo na nás. Jen nevím, jak se vlastně chytilo, když jsme se nenamazali lepidlem, budu se muset mámy zeptat, jestli příště nebude lepší se předem tím lepidlem namazat, nebo aspoň marmeládou, ta lepí taky, a chutná líp než lepidlo. Pak ještě byly sušenky a mošt. Večer byl ohníček a opékali jsme hady z těsta a buřty, ale já jsme musel jít brzo spát, protože jsem byl nemocný. Ale ty jsi šla spát ještě dřív, protože jsi mimino. I když máma někdy říká, že jsi mimino, a někdy že už ne, že už jsi batole, protože už umíš chodit. Ale chodíš ještě pomalu, neumíš utíkat jako já. Ale máma říká, že už jsi rychlá až moc, sama dojdeš z pokoje do kuchyně přes celou chodbu. Já myslím, že tomu máma nerozumí, protože vůbec nechodíš rychle, když chci, tak tě hned předběhnu.

Po Slunovratu byl ještě jeden svátek, co je svátek svatého Jana, a co je to s ním jako s Vánocemi. Křesťané nechtěli, aby se slavil zimní Slunovrat, a tak místo něj udělali Vánoce, a místo letního slunovratu zase udělali svátek svatého Jana. To byl nějaký pán, co žil už moc dávno a byl pro Křesťany důležitý, protože je všechny vykoupal v řece, a tím z nich udělal křesťany. Akorát nevím, jak to udělal, já se taky koupu, a křesťan nejsem. Na jeho svátek se ale trhají některé bylinky, hlavně třezalka. Tak jsem jí mámě pomáhal sbírat a sám jsem nasbíral jitrocel. Vzal jsem si na něj košík a chtěl jsem ho nasbírat plný, máma říkala, že když ho přinesu hodně, udělá z něj sladký sirup, co se jí v zimě, když má někdo kašel. Ale přinesl jsem ho jen trochu, protože by to trvalo moc dlouho, kdybych ho měl sbírat víc. Tak ho máma dala sušit, a říkala, že ještě někdy půjdeme sbírat spolu, aby to šlo rychleji.

Svátků je teď nějak moc, i když vlastně jen jeden je náš, protože svatý Jan i ty další dva, co byli teď za sebou, jsou křesťanské. Nejdřív byl svátek Cyrila a Metoděje, to byli dva lidi, taky hrozně dávno, ale ne tak dávno jako ten svatý Jan. A ti přišli do naší země, když tu ještě byli samí pohané a žádní křesťané. A jim se pohané nelíbili a snažili se ze všech udělat křesťany. To je podle mě hloupé, někomu něco vnucovat. Ale máma říká, že oni si mysleli, že dělají správnou věc, a že tím lidem pomáhají. A taky prý lidi naučili psát, že do té doby to tu nikdo neuměl. A nebyly žádné knížky a nic. Knížky já mám rád, i když ještě neumím číst, ale máma mi z nich čte. Tobě taky, ale ty většinou stejně neposloucháš a děláš něco jiného. Tak to, že zařídili knížky, to je dobře. Ale že dělali z pohanů křesťany, to je špatně, já mám pohany rád.

Ten poslední svátek byl zase svátek Jana, ale jiného, jmenuje se Jan Hus a svatý není. Žil sice taky dávno, ale až po Cyrilovi s Metodějem, byl to křesťan. A nelíbilo se mu, že ostatní lidé dělají špatné věci, co dělat neměli, a chtěl, aby na sebe lidi byli hodnější. Taky se mu nelíbilo, že při křesťanském rituálu, co se jmenuje mše, se jedí jen sušenky a víno má jenom farář, to je ten, co stojí v kostele u oltáře. A chtěl, aby měli víno všichni, tak jako to při rituálu máme my, že máme sušenky a pití všichni. A to se jiným farářům nelíbilo, asi se báli, že by na ně pak zůstalo málo vína. A tak ho upálili. A to se nemá dělat nikomu, ani když se nám nelíbí, co říká. A pak u nás byli husité, co se pojmenovali podle něj, a bojovali proti jiným křesťanům. A máma říkala, že se půjdeme podívat do muzea, co je o husitech v Táboře. To je město, kde dřív husité bydleli, když tam ještě město nebylo.

Až se ještě o kousek pootočí kolo roku, tak už zase bude Lughnasad, kdy jsem ti začal vyprávět, tak už bys teď měla vědět, jak to s tím kolem roku je.

Já teď budu muset jít zkontrolovat maliny, kolik jich uzrálo, když jsme byli u babičky. A všechny je sním. Teda ty na louce, ty na zahradě můžu sníst jen nějaké, protože mají zbýt i pro tebe a pro ostatní.