Pohádka z Pohanské rodiny (díl IV.)

Autor: Žabka

Komentář Pohanské rodiny: Zde je další pokračování cesty do pohanského světa očima dítěte ve volném vyprávění, tentokrát o pro děti nejkrásnějším svátku, Zimním Slunovratu. Opět děkujeme Žabce a našim čtenářům přejeme hezký čas radosti a rodinné pohody.

Zimní Slunovrat / Yule

Baf! Nelakla ses? To jsem já, Jája. Musel jsem jít pryč od Toníka, protože jsem ho bouchal do hlavy. Nechtěl mi půjčit jeřáb, co včera dostal. Přitom už si s ním hrál dlouho a měl mi ho půjčit. Tak když si nemůžu hrát v pokoji, tak jsem přišel za tebou.

Dneska je Slunovrat, ale zimní, naposled, když byl Slunovrat, tak byl letní, a bylo teplo a sluníčko a bylo vidět ještě pozdě večer. Teď je zima a ráno je tma a odpoledne je tma už úplně brzo, o hodně dřív, než se jde do postýlky. A sluníčko skoro není. A právě proto je slunovrat, aby se sluníčko zase vrátilo a zahnalo tmu. A i když ten opravdový Slunovrat bude až dneska večer, tak my  ho slavili už včera, aby s námi mohla být babička a strejda, co je tátův brácha, který patří k té babičce. Protože dneska musí do práce, tak by nemohl přijet. Ale mě to vůbec nevadilo, protože jsme dostali dárky o den dřív. A ty máš ještě jeden dárek pod stromečkem, protože jsi usnula dřív, než jsi ho rozbalila, protože jsi mimino a nemáš z toho rozum. Já rozum mám, tak bych neusnul dřív než si rozbalím všechny dárky. Ale včera jsme šli spát až pozdě a Toník taky skoro usnul v kuchyni u stromečku, i když je větší, než ty.

Spát jsme šli pozdě, protože když se slaví slunovrat, tak se musí slavit pořádně. Bylo moc jídla, a i když jsem se ho snažil snít všechno, tak jsem ho nesnědl. A dneska jsem ke snídani mohl jíst perníčky, které jsem předtím jíst nemohl, protože máma říkala, že je nemůžu sežrat všechny, když jsou na Slunovrat, ale protože už Slunovrat je, tak už se můžou jíst. Hurá! Jenže ty je stejně ještě jíst nemůžeš, ale neboj, já je budu jíst i za tebe, takže se určitě nezkazí.

Když včera všichni přijeli, tak jsme šli do lesa a měli jsme s sebou košík s dobrotami pro zvířátka. Došli jsme až ke stromečku, kde jsme je dávali loni, ale teď jsme je dali na vedlejší stromeček. Pověsili jsme na něj křížaly a jablíčka a mrkev. A na okolní větší stromy lůj pro sýkorky, a ještě jsme nasypali zrní ptákům a myškám a malým zvířátkům. Aby zvířátka v lese taky věděla, že je Slunovrat, a že se narodilo nové sluníčko, i když ještě není vidět a nehřeje.

Doma taky máme stromeček, a kromě ozdobiček, co jsou jen tak, na něm taky jsou i ozdobičky na jídlo. Křížaly a taky čokoláda, co jí všichni chtějí sníst, a máma nás honí pryč, že přeci nemůžeme celý stromeček očesat hned první den, že by na něm nic nezbylo. Přitom by na něm zbyly všechny ozdobičky, co nejsou k jídlu, a to by určitě stačilo. Máma tomu nerozumí.

Kromě stromečku máme ještě nazdobené větve jinde, taky v okně a na oltáři. A na dveřích máme věnec, co je v něm bílá figurka koníka, a ta už je tam dýl, máma říká,že bílý kůň je symbol zimy, a taky měla svátek bohyně Epona, co umí být kůň. Ono teď vůbec bylo hodně svátků. Taky chodili čerti, co chodí s Mikulášem a s andělem. Ale já se jich bojím. Čertů, ne andělů, andělé jsou hezcí a mají křídla. Čerti nejsou hezcí a mají rohy a pořád mi někdo říká, že když budu zlobit, tak na mě přijdou. Ale máma říká, že nejsou opravdoví, že jsou to převlečení lidi, a že se jich nemusím bát, že peklo, kde bydlí čerti, mají jen křesťani, protože na něj věří. Mikuláš a anděl taky patří ke křesťanům, ale já s nimi kamarádím, protože nám Mikuláš přinesl ovoce za okno. Jenže mě přinesl taky kus dřeva, nevím proč, loni mi přinesl kameny. A přitom Toník dostává jen ovoce, a žádné dřevo a kameny, tak nevím, jestli na Mikuláše ještě budu věřit, když je na mě ošklivý, asi ho nechám křesťanům i s těmi čerty.

Ale andělíčky mám rád, taky máme malé skleněné andělíčky, které máma věší na oltář nebo do okna, říká, že to mohou klidně být i víly, nebo něco jiného, ale já jim říkám andělíčci. Líbí se mi i andělíčci na obrazech v kostele, kam chodím s babičkou. A teď pojedu za babičkou do Prahy a půjdeme se podívat na to, jaký mají ve kterém kostele betlém. Betlém je jako loutkové divadlo, ale je jen postavený a nehýbá se. Je v něm miminko, co leží v jesličkách, ze kterých zvířátka jedí seno. Zvířátka na něj koukají, ale nesní ho, máma říká, že ho zahřívají, aby mu nebylo zima, ale myslím, že by bylo lepší mu dát nějakou peřinku, většinou je v jesličkách skoro nahaté a má jen plínky. Ty jsi Jitřenko taky mimino, a tady doma, kde je teplo, jsi oblíknutá, a ve chlívku u zvířátek je víc zima než doma. A spíš přikrytá. Tak nevím, proč to mimino v jesličkách pořádně nepřikryjí. Navíc když je to křesťanský bůh, a když mají jen jednoho, tak by na něj měli dávat víc pozor, aby se mu něco nestalo, ne? Ale pořád nevím, jak může být jen jeden, když má být bůh to mimino, co se jmenuje Ježíšek, a přitom je bůh jeho táta. A navíc má ještě jednoho tátu, co je s ním u těch jesliček, ale co je jiný táta, než ten druhý bůh. Ale maminku má jen jednu, a ta má hezké dlouhé šaty a závoj a je celá hezká jako andělíčci, kteří jsou na střeše a někdy i jinde kolem, jen nemá křídla. Pak tam ještě jsou lidi, co nesou Ježíškovi dárečky, a zvířátka, hlavně ovečky. Někdy je tam sníh a někdy palmy, což je divné, když palmy mají růst daleko v teplých krajích, kde rostou fíky a datle, co je dostávám od babičky. Ježíšek totiž když se narodil, tak vůbec nic neměl, a anděl šel říct lidem, že se jim narodil malý bůh, a aby mu něco přinesli. A tak mu nosili plínky a jídlo a hračky a všechno. A od té doby zase Ježíšek nosí dárky všem ostatním, ale mně to přijde nefér, že musí nosit tolik dárečků všem křesťanům jenom proto, že něco dostal, když byl malinký. Když jsem to říkal mámě, tak říkala, že je to dost lichvářský úrok, ale to nevím, co je.

Ježíšek chodí u babičky, protože tam býváme na Vánoce, co je slaví křesťani. Slunovrat slavíme s jednou babičkou doma, a pak vánoce u druhé babičky, takže máme dva stromečky a dvě večeře se svíčičkami a dárky a všechno dvakrát, takže myslím, že tak je to nejlepší.

Včera jsme měli moc svíčiček, protože nás tu bylo hodně, a musel se vzít velký talíř, aby se na něj mohly všechny svíčky nandat. Každý má totiž jinak barevnou svíčku, aby si ji poznal. A letos nás bylo devět, to jsou skoro všechny prsty, co mám na obou rukách. A svíčky jsou do kruhu a uprostřed jsou ještě další dvě, zlatá a stříbrná, pro Boha a Bohyni, a ty jsou uprostřed, protože jsou nejdůležitější a zařizují, že všechno je, tak jak je, a bez nich bychom tu nebyli, to mi řekl táta, když jsem se ho na to ptal. A pak je ještě svíčka v okně pro předky, a svíčky na oltáři, jedna je celá zlatá a kulatá jako sluníčko. Já mám svíčky rád, hlavně když se zhasne a svítí jen svíčky ještě k nim můžou svítit světýlka na stromečku, ale ty máme jen na Slunovrat, svíčky na stole jsou i na jiné svátky. Takže Slunovrat je lepší, protože je víc světýlek. Proto je to asi svátek světla.

K večeři bylo moc jídla, nejdřív jsme si připili a cinkali jsme si skleničkami, ale tys ještě skleničku neměla, protože jsi mimino a piješ mlíko od mámy a ne ze skleničky. Pak máma rozdělila upečené sluníčko, aby vyšel kousek na každého, i pro předky. A pak teprve byla večeře, a pak cukroví a poleno. Poleno bylo čokoládové, a já to nevěděl, že má být k jídlu. Chtěl jsem, aby máma na slunovrat upekla dort, a ona nechtěla. Pak říkala, že bude poleno. A já jsem říkal, že poleno se nejí a máma říkala, že ho nemusím jíst. Tak jsem řekl, že nebudu. A ono pak bylo čokoládové, místo aby bylo dřevěné, to je podraz, co? A všichni mi říkali, že když jsem nechtěl, tak ho nemusím jíst, ale nakonec jsem stejně dostal. Ono bylo čokoládové zvenku, zevnitř bylo těstové a byly v něm oříšky a ovoce a samé dobré věci.

A po večeři byly dárečky a pak už bylo moc pozdě a muselo se jít spát. Protože večeře byla pozdě. A večeře byla pozdě proto, že jsme ještě před ní skoro všichni dělali perníkový domeček. Ten se dělá proto, aby další rok všichni, kdo ho dělají, měli kde bydlet a aby jim tam bylo dobře. A ten domeček, co jsme udělali, se mi moc líbí. Je celý barevný a má i strom a psí boudu a kočku na stromě a dřevo na topení a všechno. Tak myslím, že bude příští rok všechno v pořádku. Táta se směje mámě, že když jsme ještě bydleli v Praze, neměli jsme ten dům, co něm bydlíme, tak že máma špatně udělala střechu na stodole perníkového domečku, a proto má naše stodola rozbitou střechu. Ale já si myslím, že je náš dům moc hezký, ale měl by ještě mít modrá okýnka, jako je má ten perníkový. Tak třeba mu zmodrají, když je kouzelný perníkový domeček má modrá.

A já už zase půjdu, protože musím vyzkoušet, jestli ten Toníkův jeřáb podjede pod mašinkovým mostem.