Pohádka z Pohanské rodiny (díl III.)

Autor: Žabka

Komentář Pohanské rodiny: Zde je další pokračování cesty do pohanského světa očima dítěte ve volném vyprávění, tentokrát o předcích, životu a smrti. Opět děkujeme Žabce a našim čtenářům přejeme hezké a zamyšlené Samhainové dny.

Samhain (pro Marušku)

Je toho moc a musím si to nějak srovnat v hlavě. Tak to vezmu popořádku. Měl jsem narozeniny. A dort. A dárky. A dřevěný jeřáb. Jednou jsem se koupal ve vaně a přišel za mnou Toník a řekl, že jeřáb je špinavý a musí se umýt. A dal ho do vany. Toníkovi se to líbilo, jeřáb nic neříkal, ale nabobtnal, a to se nelíbilo dospělým. Že prý dřevěný jeřáb do vany nesmí. A že možná už nebude fungovat. Kolečko, na které se navíjí provaz s hákem, se netočilo. Musel schnout v předsíni, kde je zima, a ne u kamen, kde se suší prádlo, prý by mohl popraskat. Za pár dnů uschnul. A kolečko se zase točí.

Točí se i kolo roku. Už je mi pět. A tobě Jitřenko už je víc než půl roku. Narodila ses na jaře a teď je podzim a bude zima. Na stromech je barevné listí a na některých není žádné. Máma říká, že Samhainem začíná zima a taky temná půle roku. Dělali jsme poslední víno, šípkové, a sebrali ze stromů zimní jablka. Zimní ale nejsou proto, že by rostla v zimě, ale proto, že se v zimě jedí. Do Samhainu je potřeba sklidit letní úrodu, protože po něm se Země zavírá a chystá se spát. Všechny plody, co zbydou na stromech a keřích, se mají nechat pro zvířátka, aby v zimě neměla hlad.

Kromě zimy taky začíná celý nový rok, stejně jako další den začíná už večer, proto se všechny svátky slaví večer. A tenhle svátek, Samhain, je právě speciální proto, že se kolo roku na malou chvíli zastaví, a můžou nás přijít navštívit duchové mrtvých, kteří se na nás jinak jen koukají z dálky. Dávají se pro ně svíčky do oken, aby k nám trefili. Což nevím proč, když na nás koukají pořád, a máme pro ně na oltáři misku na jídlo a vůbec. Tak přece musejí vědět, kde bydlíme. Ale máma říká, že se jim svíčky zapálit mají, a já mám svíčky rád, tak je to jedno, proč se zapalují.

Ale ještě divnější je to na hřbitovech. Myslím si, že lidi, kteří nemají doma oltář pro předky, a nedávají jim jídlo pravidelně, se bojí, že kdyby jim teď zapálili svíčku doma, tak k nim přijdou a snědí jim všechno jídlo. A tak tu svíčku raděj zapálí na hřbitově a přinesou jim tam kytky, protože nevědí, že duchové nejsou králíci a kytky nejedí.

My na Samhain jíme dýňovou polívku, ale tu já nerad. A taky jsme měli brambory, co nám vyrostly na záhonu, a cuketu, letos poslední. A taky velký ovocný koláč, co se o něj všichni dělíme, i s předky, a kus ho dáváme ven k oltáři. Máma ho dělala s dýní, ale tu nikdo nechtěl, tak už jí tam nedává. A taky bylo špendlíkové víno, co jsme ten den stočili, ale já a Toník jsme měli mošt. Loňský, protože letos bylo moc málo jablek.

Táta říkal, že babička, ta od táty, a strejda pojedou do jednoho města, co už jsem zapomněl, jak se jmenuje, kde má hrobeček děda, co je tátův táta. Já si toho dědu vůbec nepamatuju, umřel, když jsem byl úplně malinký. A ty jsi ještě nebyla na světě, ani v bříšku, protože to ještě nebyl v bříšku ani Toník, a ten je větší, než ty. Ale toho dědu máme na fotce, až budeš větší, tak ti ji ukážu. Táta tam měl tam jet s nimi, ale je nastydlý a taky říká, že je důležitější být s našimi předky, na kterých nám záleží, pořád v srdci, a na Samhain, kdy jsou nám blízko, ještě víc. A ne jim zapalovat svíčičky na hrobečkách. A že se jim může zapálit svíčka doma, nebo na oltáři, který máme venku právě pro mrtvé. Tam taky máme pohřbená zvířátka, co už umřela, pískomily, kuře, co zakousl kocour, a taky jedno štěňátko, které umřelo chvíli po tom, co se narodilo.

Máma říká, že je to svátek ne jen mrtvých předků, ale všech, kdo už umřeli a kdo nám byli nějak blízcí, a třeba jsme je ani nemuseli znát. Babička si to asi myslí taky, protože jsem s ní byl na hřbitově, kde jsme zapalovali svíčku na hrobě, kde je pra-prababička a pra-praděda, ale není to opravdový hrob, jen takové okýnko ve zdi, co skrz něj není vidět, ale jsou na něm napsaná písmenka, která jsou jména. Na tom samém hřbitově jsou i opravdové velké hroby, na některých bylo hodně moc svíček. Na jeden takový jsme taky dávali svíčku, babička říkala, že tam je Karel Kryl, který zpíval hezké písničky. A uprostřed hřbitova je sloup, co je socha, a tam bylo svíčiček úplně nejvíc. Babička říkala, že tam se dávají svíčičky pro všechny mrtvé, i pro ty, co nikde nemají hrobeček.

Máma má jednu mrtvou kamarádku, co jí zajelo auto. Tak k nám třeba taky přijde na návštěvu. Já žádnou mrtvou kamarádku, co by za mnou přišla na návštěvu, nemám. Ale mohl jsem mít. Teď před pár dny prý umřela, jmenovala se Maruška a byla tak velká jako já. Máma říkala, že kdybychom se potkali, tak by z nás třeba byli kamarádi. Jenže když jsme ještě bydleli v Praze, tak ona byla někde moc daleko v cizí zemi, a pak jsme zase už my nebydleli v Praze, tak jsem jí nepotkal. Ale máma zná jejího tatínka, prý s ním chodila do školy a hrála divadlo a hodně jí na něm záleží. Tak je teď moc smutná, že ta holčička byla nemocná a umřela. Pojede jí na pohřeb a tebe vezme s sebou, protože ještě nemůžeš zůstat doma.

A já jet nemůžu, tak aspoň Marušce zapálím svíčičku, aby věděla, že na ní myslím, a že je mi líto, že umřela, když byla ještě malá. Přemýšlel jsem o tom, a myslím, že její mamince a tátovi je teď moc a moc smutno. A taky mě napadlo, že věděla, že jim bude smutno, a tak když už musela umřít, tak umřela těsně před Samhainem, aby je pak hned mohla navštívit a říct jim, kde je, aby nebyli tolik smutní.

Mě je z toho taky nějak smutno. A taky jsem sklíčený. To je hezké slovo, viď? Přišel jsem na něj docela sám, máma se mě ptala, kde jsem ho vzal, a já ho nikde nevzal, objevilo se mi v hlavě. Sklíčený jsem z toho, že protože nejsem holčička, tak nemám v bříšku takovou tu mísu, ve které rostou miminka. Takže nebudu moct nikdy mít v bříšku miminko a nebude se mi moct narodit. Říkal jsem to mámě a ta mi řekla, že jsem trdlo, že to vůbec nevadí, že nebudu mít miminko v bříšku, že stejně můžu mít svoje miminko, až budu velký, že táta přece taky má mě, a přitom jsem nebyl u něj v bříšku. Jenže jak to pak může být moje miminko, když není u mě v bříšku? Je to nějaké divné a mámě se to mluví, když je holka, a tu mísu na miminka má. A ty jsi vlastně taky holka. A musíš spát, protože zítra budete brzo vstávat, abyste s mámou stihly první ranní vlak. Tak dobou noc.