Princ Ian, lišák a meč

Na západních ostrovech Skotska žil král a ten měl syna. Jmenoval se Ian (čti „ijen“. pozn. překl.) Vedl spokojený život , až do doby, kdy zemřela jeho matka. O něco později se král znovu oženil. Nová královna byla velice temná a zlá. Ovládala kouzla, neměla Ian ráda a přála mu jen to nejhorší.

Jednou šel Ian na lov. Přestože byl dobrý lovec, ten den se před ním veškerá kořist schovávala. Nic neulovil. K večeru se rozhodl vrátit domů s prázdnýma rukama. Najednou uviděl na nebi modrého sokola. Pokusil se ho střelit. Avšak jediná věc, která spadla dolů, bylo jedno krásné zářící a třpytivé modré pírko. Bylo tak krásné, že si je vzal s sebou. Když se vrátil domů , jeho nevlastní matka se ho zeptala, jak se dařilo na lovu. Ian ji ukázal modré pírko. Když se královna modrého pírka dotkla , okamžitě poznala , že obsahuje magii. A tak Iana očarovala… „Zaklínám tě kouzlem takovým, že budeš muset ihned opustit tento hrad a hledat modrého sokola a vrátit se s ním na náš hrad. Nesmíš se vrátit domů, dokud jej nenajdeš.“

Co si však neuvědomila, že princ znal kouzla také a že také on ji očaroval …. „a já Vás zaklínám kouzlem takovým, budete muset stát na zdech tohoto hradu , vždy čelem ke směru, odkud vane vítr , a tam budete muset zůstat až do okamžiku, než se vrátím domů s modrým sokolem.“

Pak si šel sbalit své věci , a když odjížděl z hradu a ohlédl se , spatřil jeho nevlastní matku stojíc na zdi hradu čelem k velmi silnému severnímu  větru. Princ tedy začal hledat modrého sokola. Jel cestou necestou , jel nahoru a dolů po krajině, až všechny kopce , údolí  a lesy své své země prohledal, ba i moře. Od něj jel zase zpět do lesa a tak pořád dál. Jednou za deště když už byl velmi unavený , mokrý a prochladlý, udělal si malé přístřeší. Pořád se ale cítil mizerně. Najednou mu někdo zkřížil cestu. Byla to liška jménem Gillie Martin, přesněji lišák . Lišák se ho zeptal , kdo je , a co hledá. Podělili se spolu o své jídlo a lišák vyslechl příběh o modrém sokolu. A lišák dokonce věděl, kde modrého sokola najít!

„Modrý sokol patří obru s pěti hlavami , pěti krky a pěti hrby. Běž tam požádat o práci, snad ti obr brzy bude věřit natolik, že se budeš moci podívat po modrém sokolu. Pokud na to dojde, počkej, až obr odejde domů.Seber sokola a uteč domů. Ale ujisti se, že se sokol ničeho nedotýkne v domě. Protože pokud to udělá , zle se ti povede.

Druhý den ráno princ a lišák vyrazili pěšky k obrovu hradu. Na hradě princ zaklepal na dveře, a obr s pěti hlavami se zeptal : „Co chceš ?“ “ Hledám práci “ řekl Ian. „co umíš“? Ptal se obr. „Můžu se starat o zvířata ve svém domě, držet , krmit je a čistit je. A zejména dobře se umím starat o ptáky. Obra to potěšilo, a tak princ začal pracovat pro něj. Netrvalo dlouho , a obr mu svěřil do péče modrého sokola. Pak jeden den obr odešel a myslel si, že již může důvěřovat svému sluhovi. Když obr opustil hrad princ vzal sokola  a vyběhl s ním ze dveří. Když ale padly na sokola paprsky zářícího slunce , tak rozepjal svá křídla. Jedno malé perkose dotklo rámu dveří a dveře zavrzaly „vrrrzzzzzzzzzzzz“. Než by ses třikrát nadechnul, obr se vrátil. Vzal Iana za krk a řekl: „Pokusil ses ukrást mého modrého sokola. Nedám ti ho, leda pokud bys mi přinesl meč světla z ostrova Jura, kde žije sedmero velkých žen. Avyhodil Iana ze svého hradu. Ian padl do trávy, a když vzhlédl, uviděl , že stojí tváří tvář k lišákovi. Lišák se ho zeptal , co se pokazilo. Když vyslechl příběh, nabídl se, že pomůže najít meč světla.

A tak šli a další den došli na břeh moře. Lišák řekl princi, že se bude muset dostat na ostrov a ucházet se u sedmi velkých žen z Juryo práci. Aby jim řekl, že umí velmi dobře leštitrůzné věci a možná, že časem mu dají vyleštit meč světla. A když opustí svůj hrad, že má vzít meč a utéct. Jen se musí ujistit, že meč se ničeho v domě nedotkne, nebo se mu zle povede.

„Ale jak se mám dostat na ostrov?“ , řekl princ. „To je snadné“, řekl lišák a proměnil se v loď.

Když dorazili na ostrov, šel ke dveřím hradu a zaklepal, “ kdo je tam?“ zeptaly se ženy z Jury. Princ řekl: “ Mé jméno je Ian „.„A co chceš?“ , ptaly se. „Hledám práci“ , řekl princ. „A co umíš?“, zeptaly se ženy. „Umím leštit různé věci, mohu vyleštit stříbro i zlato, umím leštit hrnce na vaření, ale nejlépe ze všeho umím leštit meče.“ A ženy řekly: „Ty jsi přesně ten, koho potřebujeme“. Pustily jej dovnitř. Princ byl opravdu dobrý ve své práci. Netrvalo dlouho a svěřili mu péči o meč světla. Po nějaké době, kdy mu věřily natolik, že si troufly opustit hrad a jít na druhý konec ostrova, spatřil princ svou šanci. Vzal meč a rozběhl se ke dveřím. Ale sotva prošel dveřmi, poslední kousíček meče se dotkl rámu dveří a ty zavrzaly „vrrzzzzzzzzz“. V tom okamžiku byly ženy z Jury zpátky, vzaly prince za krk a řekly: „Pokusil ses ukrást náš meč světla. Nedáme ti jej. Ledaže bys nám přivedl hnědou kobylu rychlejší než vítr. „Přiveď nám hnědou kobylu krále Irského!“ a s těmi slovy ho vyhodily z hradu. Když princ vstal ze země, uviděl lišáka, jak jej pozoruje z malého skaliska.

Lišák se zasmál a řekl: „Pojď, pojezme společně a řekni mi, co se stalo tentokrát. “ Princ mu vše vypověděl a lišák řekl: „Tak si myslím, že ti budu asi muset znovu pomoci.“ Šel dolů k moři s princem Ianem. Tam se znovu proměnil v loď, a tak se plavili do Irska. V Irsku zamířil Ian do zámku krále a požádal krále irského o práci. Král se zeptal: „Co umíš?“ A princ řekl: Umím velmi dobře pečovat o zvířata, čistit stáje, krmit, zkrátka pečovat o ně. Zejména ale umím pečovat o koně . „Tebe přesně potřebujeme “ řekl král. A Ian mohl začít pracovat ve stájích. Byl opravdu dobrýa netrvalo dlouho a byl pověřen péčí o královu hnědou kobylku. Jednoho dne král vyšel na lov, což byla princova šance. Vzal kobylu, osedlal ji a vyrazil z hradu. Ale když opouštěl vnější hradbu zámku, ocas koně se dotkl kamenné zdi. Zdivo zavrzalo“ vrrzzzzzzz“. A v mžiku se král vrátil. Vzal prince za krk a řekl: „Pokusil ses ukrást mou hnědou kobylu. Nedám ti ji. Leda že bys mi přivedl dceru francouzského krále, o které jsem již tolik slyšel.  Králvyhodil Iana z hradu, před nímž jej opět čekal lišák. Zapálil oheň a přemítali, co by se dalo udělat tentokrát.

Lišák se proměnil na loď do třetice a plavili se k pobřeží Francie. Tam “ liška-loď “ připlul ke břehu, princ Ian vyskočil z lodi a šel do královského hradu. Řekl králi a jeho rodině, že u jejich břehu ztroskotal a u skaliska je vrak jeho lodi. Všichni se šli podívat, jak ten vrak vypadá. Když přišli blíže, uslyšeli hudbuvycházející z lodi. Princezna byla velmi zvědavá, odkud se ta hudba bere. A tak vešla na palubu. Chodila v podpalubí z místnosti do místnosti. Ale ať se snažila hledat jak se snažila, hudba vždycky přicházela vždy z jiného směru a nedala se spatřit. Tak se po určité době princezna vrátila na palubu a najednou si uvědomila , že už není ve Francii. Že je daleko na moři. „Proč jsi mě unesl z mé země? “ zeptala se Iana. Ian odpověděl: „Unesl jsem tě proto, abych tě přivedl králi Irskému , který si tě chce vzít. Teprve pak mi dá svou hnědou kobylu, abych mohl jít za ženami z Jury pro meč světla, který přinesu na obru s pěti hlavami, aby mi dal modrého sokola  a já se mohl vrátit domů a zrušit svou kletbu.“

„Já bych se raději provdala za tebe.“ řekla princezna..

Když dorazili na pobřeží Irska, lišák se znovu proměnil v lišku a řekl: „Já se proměním do podoby princezny.Vezmi mě ke králi. A ty, princezno, zůstaň tady a čekej na náš návrat.“ „Lišák-princezna“ a Ian šli za králem Irským. Král byl velmi ohromen krásou francouzské princezny a dal Ianovi hnědou kobylu výměnou. Ian opustil hrad i s koněm, ale počkal za hradbami. Změněný liška-princezna , šel do pokoje krále. Když chtěl král políbit svou nevěstu, lišák – princezna ho kousl do nosu. Hned se proměnil zpět na lišku a vyběhl ven z hradu. Ian na hnědé kobyle a lišák vedle něj běželi ke břehu. Na břehu se lišák změnil v loď a princ s princeznou a hnědou kobylkou pluli směrem k ostrůvku Jura.

Tam se lišák proměnil na hnědou kobylu. Princezna zůstala se skutečnou hnědou kobylou na břehu moře, zatímco Ian šel za ženami z Jury s liškou-koněm. Ženy byly velmi rády, že konečně získaly legendárního koně rychlejšího než vítr. Daly tedy princi meč světla. Jedna z žen skočila na hřbet koně, pak druhá, třetí, čtvrtá, pátá, šestá… a když jich sedělo na koni všech sedm, lišák-kůň  začal běhat sem a tam po ostrově, až přiběhl k útesům. Postavil se na zadní a všech sedm žen spadlo do moře. Lišák se proměnil zpátky do lišáka a běžel zpátky k princi. Když k němu doběhl, proměnil se zpět na loď, a princ, princezna, hnědá kobyla i meč světla odpluli k zámku obra s pěti hlavami.

Zde se lišák změnil v meč světla. Princezna zůstala se skutečným mečem světla a hnědou kobylou  na břehu moře, zatímco Ian šel s liškou-mečem za obrem s pěti hlavami. Obr byl velmi potěšen krásným darem. Dal tedy Ianovi modrého sokola. Samou radostí pak obr máchal mečem nad hlavou. Ale lišák-meč se ohnul tak šikovně, že obr ač nechtíc sám sobě uťal hlavu. Lišák se proměnil zpět do své vlastní podoby a vrátil se na loď s Ianem.

Odtud princ a princezna jeli zpět k zámku krále na zádech hnědé kobyly. Lišák běžel vedle nich. Když se přiblížili k zámku, lišák řekl princi, aby se chránil své macechy, neboť jediný její pohled ho může spálit na uhel. A tak princ pozvedl meč světla a šel za královnou, která jej očekávala promrzlá a celá mokrá obklopena vichrem. Když jej královna spatřila, vrhla na něj smrtící pohled s přáním, aby princ shořel na uhel. Meč světla ale pohled odrazil a místo aby shořel princ, shořela sama královna. Princ se oženil s princeznou  a po smrti svého otce vládl své zemi s velkou moudrostí. Protože měl hnědou kobylu, mohl jezdit po své zemi rychleji než vítr,meč světla mu vyhrál všechny bitvy, a s modrým sokolem mohl vždy najít a chytit tu nejlepší kořist. Lišákovi řekl, že si může ulovit kuřat a husí, kolik jen se mu zlíbí. Ale lišák se jen zasmál, rozloučil se a zmizel navždy. Od té doby o něm nikdo neslyšel.

(volný překlad keltské pohádky)