Můj plán pro výchovu pohanských dětí
Autor: Catsidhe Grey
Zdroj: Offbeatfamilies
Překlad: Persephone Lilith Ruthven
Nevím už, kdy jsem se poprvé rozhodla vychovat své budoucí dítě jako pohana. Když jsem se rozhodla pro polyteistiku, byla jsem ještě poměrně mladá a nebyla jsem si ani jistá, jestli vůbec chci mít děti. Pamatuju si, že jsem toto téma sledovala na fórech a všimla si rozdílnosti pohledů na tuto problematiku. Lidé buď byli silně pro, nebo proti. Jak málo se změnilo!
Sama spadám do první kategorie. Hodlám vychovávat své dítě v pohanské domácnosti. Zjistila jsem, že si to každý představuje jinak a nejspíš to souvisí hlavně s vlastními zkušenostmi z dětství a náboženství. Já byla vychovaná v římskokatolické víře – v neděli ráno (později v sobotu večer) jsem chodívala s rodiči do kostela. Nechala jsem se pokřtít, i když to byla jen šaráda pro potěšení rodiny. Zažila jsem náboženskou výuku, tlak ze strany rodiny a ten nesmyslný pocit viny, který je s katolictvím spojený. Nějakse mi z toho podařilo dostatse svobodnou myslí, jako podporovatel pluralismu, jako stromy objímající pohan.
Mám pocit, že spousta z toho má co dočinění s mými rodiči. Můj otec je extrémně nezávislý člověk. Přestože jeho rodina měla největší vliv na mé náboženské vychování, táta si také vážíAmerické ústavy a práv, jež nám slibuje. I když měl zezačátku problém porozumět mému rozhodnutí, věděl, že mám právo na to rozhodnout se v co věřit. Naučil mě rovněž mnoho o respektu k přírodě, třeba když plánoval různé výlety do Adirondackého pohoří a také mi vysvětlil, jakou moc má oheň.
Moje matka je tím, koho bych nazvala liberální katoličkou. Ukázala mi polyteismus a magické myšlení, aniž by si to vůbec uvědomovala. Naučila mě se modlit k různým svatým podle toho, za co se modlíte a cenila si božské ženskosti Marie. Dodnes má v ložnici oltář zasvěcený svaté Tereze. Než jde spát, políbí fotky svých předků. Naučila mě, že když najdete smítko, takpochází z vousů Santy Clause, a že když si budete něco přát a odfouknete ho, tak za ním doletí na severní pól. Naučila mě věřit v jednorožce a v práva i těch nejmenších tvorů. Naučila mě používat oblohu k předpovídání počasí na druhý den. Oba mě vedli ke čtení, psaní a ke zkoumání toho, co mě zajímá – což, jak se ukázalo, jsou pohádky, mytologie a prastaré civilizace. A teď se diví, jak jsem se dostala k pohanství!
A co je nejdůležitější, naučili mě bezpodmínečně milovat, což je důvodem toho, že věřím, že s nimi mám zdravý, otevřený vztah a pozitivní pohled na výchovu dětí v duchovním prostředí.
Když mluvím o „výchově pohanského dítěte,“ myslím tím, že bude žít svůj život v převážně pohanské domácnosti. Jako někdo, kdo žije pohanským životem, vím, že mé dítě to uvidí a bude se o to zajímat. U mě doma se moje druidská víra skrývat nebude! Mám oltaře po celém domě, uvnitř i venku. Modlím se před večeří, před cestou, přes spaním. Často nechávám obětiny. Mluvím k rostlinám a zpívám písně Bohům. Dítě má nárok o tom vědět, být součástí.
Starodávný i moderní, druidismus byl aje kmenovým náboženstvím. Je založené na komunitě, a přesto, že je zde mnoho samostatně praktikujících, většina druidů se společně schází při oslavách, i kdyby to bylo jen jednou ročně. Mé dítě s námi bude chodit na rituály Velkého dne zpívat, modlit se, smát se a učit se s námi ostatními. Bude živoucí formou pohanství, protože pohanstvím žiji i já. Nemůžu zkrátka přestat být tím, kým jsem.
Není mým záměrem izolovat dítě od ostatních náboženství nebo ho do pohanství nutit, či na něm trvat. Jak bych mohla? Můj manžel je agnostik, oltář nemá, ale Velkých dnů se účastní. Respektuje a podporuje mé náboženství – a to naše dítě také zaujme. Bude také vystaveno manželovu způsobu myšlení, tak, jak by mělo být! A krása pohanské komunity je v tom, že je tak rozmanitá. Dítě bude vychováváno ve světě různorodého myšlení a praktik a doufám, že uvidí, že je zdravé a správné myslet mimo škatulky.
Můj plán výchovy dítěte je jednoduše inspirován tím, jak mě vychovali moji rodiče, i když je více o duchovním poznání a bez kázání o pekelném ohni. Tady je seznam, který jsem si pro sebe sepsala, a myslím, že by mohl býti nápomocný i ostatním pohanským rodinám:
Jaké by pohanské dětství nemělo být:
Izolované od ostatních duchovních cest
Zastrašující, pokud se dítě rozhodne zajímat o jiné víry
Plné poučování pouze o jednom způsobu myšlení
Nudné nebo nezohledňující vývoj dítěte
Ovlivňující: pokud dítě neprojevuje zájem o určité téma, ujistěte se, že mu dostatečně rozumí, ale netlačte na něj. Ne každý je předurčen být bardem, řemeslníkem, historikem, válečníkem, knězem, atd.!
Jaké by pohanské dětství mělo být:
Plné objevování: nezávislé a s podporou rodičů
Inkluzivní: zahrnující širší rodinu a přátele s různými životními zkušenostmi. Podívejte se na Korán, zapalte menoru, navštivte budhistický chrám, obdivujte pentakly u šperků a na jablcích, a navštěvujte věděcká muzea. Najděte pojítka, žasněte nad krásou, a ukažte jak se dospělý, dobře vychovaný člověk chová k ostatním, i když nevěří ve stejné věci.
Plné respektu ke starším: to se rozšíří v respekt k vlastním předkům, jakmile je dítě dost staré na to, aby porozumělo kým je.
Naplněné pocitem bezpečí: dítě by mělo vědět, že ho budeme milovat bez ohledu na to, jakou víru si osvojí jako teenager nebo dospělý.
Plné upřímných diskuzí: dítě by mělo rozumět vaší volbě, ale zároveň vědět, že ne každý věří v to samé. Děti by se neměly bát zpochybňovat a nesouhlasit. Opět buďte příkladem toho, jak to činit s respektem!
Oslavující a respektující přírodu: nehledě na duchovní volbu, dobrý druid vychová dítě, které si je vědomo životního prostředí, vzájemného propojení a změn ročních období.
Nakloněné sexualitě v tom směru, že bere v úvahu rozvoj dítěte, bezpečí, hranice a sebehodnotu
Zábavné: učení se o životě, přírodě, druidismu a jiných náboženstvích by mělo být záživné
Tvořivé: vyjádření sama sebe je základní součástí druidismu a přenáší se do ostatních aspektů života a duchovních cest.
Založené na slušném chování: naučím dítě devět druidských ctností, ale jak poroste, budeme je porovnávat s jinými systémy (Ásatrú, deseti přikázáními, ušlechtilými pravdami atd.) s nadějí, že v nich najdeme podobnosti. Ve spojení s literaturou a osobní zkušeností si děti brzo vyvinou smysl pro empatii vůči světu – takovou, jež se může rozšířit za hranici náboženské praxe
Magické: nechte děti, aby si užívali magičnosti světa. Vyslovujte přání nad ochmýřenou pampeliškou, rozsévejte lásku po zahradě, vmíchávejte zdraví do polévky. Čtěte si pohádky, pověsti a mytologii. Mluvte o svých snech a podporujte představivost.
Vyrovnané: při výuce jednoduché magie nikdy nezapomínejte učit vědě. Jmenujte rostliny, zvířata, sledujte hvězdy a dávejte magická a vědecká vysvětlení. Když nevíte odpověď, ukažte, jak ji vyhledat.
Trpělivé: děti nejsou připraveny na všechno najednou. Naučtě se něco o stupních vývoje, všímejte si zájmů vašich dětí a nezapojujte automaticky dítě do každé pohanské činnosti. Pamatujte, že děti si občas chtějí prostě hrát samy a nemusí být připraveny nebo se zajímat o klidnou meditací nebo se podílet na magii.
Na závěr se chci podělit o některé z mých oblíbených webových stránek o alternativním rodičovství. Velmi mi pomohly v hledání informací podporujících můj pohled na tuto problematiku:
Ozark Pagan Mamma – tato členka ADF („druidské společenství“ – poznámka překladatele) vychovává pohanské děti a bloguje o svých zkušenostech!
Sdílí spoustu úžasných sezonních řemesel, na které se těším, až je budu dělat s maličkým. Navíc někdy sdílí výklady o svátcích pro děti, pohanském posmrtném životě, o třech rodinách atd. Jsem ráda, že jsem našla blog věnovaný výchově pohanských dětí napsaný členkou ADF.
Pagan Dad – psaný z mužské Wiccanské perspektivy, tento blog je velmi informativní, protože se zabývá velmi podobnými záležitostmi, které teď zvažuji já – výchova pohanského dítěte, zda „zahrnout“ Santu nebo ne, sezónní aktivity atd.
Confessions of a Pagan Soccer Mom (Zpověď pohanské fotbalové mámy – poznámka překladatele) – přestože se nezabývá výlučně o rodičovstvím, paní B. publikovala několik článků o sezonních nápadech, úvodu do magie a knižních recenzích.